Akce

Češkavevaršavě v Karlových Varech

Je to už tradice. Když jsme to spočítaly, vyšlo najevo, že již jsem na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech pojedenácté. A mamka se sestrou podvanácté. Máme to jako takovou dámskou jízdu, k níž se na poslední den připojí každoročně i taťka.

Většinou jezdíme na tři až čtyři dny, což nám při množství tři filmy denně bohatě stačí. Nejezdíme na festival pařit nebo utrácet peníze, jezdíme za filmy, které si pečlivě vybíráme. Nejsme střelci, kteří chodí naslepo a potom v půlce filmu odcházejí.

Největším problémem festivalu v Karlových Varech je fakt, že diváků a zájemců o projekce je o mnoho více, než míst v promítacích sálech. Každý účastník, který na festival už nějakou dobu jezdí, má vypracován svůj vlastní systém a my si ten náš chráníme jako „know-how“ nebo obchodní značku.

Celkově letošní ročník hodnotím ze svého úhlu pohledu jako povedený. Viděly/i jsme následující filmy: Fortunata (nelehký osud římské kadeřnice), Rodinný život (předivo lží a konstruování alternativní reality), Vnitřní slunce (věčné hledání lásky a jeho důsledky), Absence blízkosti (rození vztahu mezi matkou a jejím tříměsíčním dítětem), Pátá loď (nalezení rodinného zázemí velice neortodoxní cestou), Dvojitý milenec (erotický psychotriller s hlavním námětem dvojčat a zdvojování), Cukrář (vyrovnání se se žalem po úmrtí milence v židovské komunitě), Červená (dokument o Soně Červené) a Oklamaný (kostýmní drama z americké občanské války).

Mně osobně se filmy dost líbily – kromě Vnitřního slunce (nudné, rozvleklé, o ničem) a Oklamaného (divné, zklamání, nevyužití potenciálu).

Velkým zážitkem na festivalu také bývá setkávání a besedy s tvůrci filmů. Letos jsme zažily/i mnohá uvedení: herečka Jasmine Trinca, hlavní představitelka Fortunaty, doprovodila svůj film do Varů; čtyřčlenná delegace zahrnující Janu Plodkovou mluvila o filmu Absence blízkosti; Pátou loď přijela představit početná delegace ze Slovenska v čele s paní režisérkou a autorkou knižní předlohy; soutěžní film Cukrář měl ve Varech světovou premiéru a izraelsko-německá delegace také dorazila.

Asi největším zážitkem byla přítomnost paní Soni Červené na promítání dokumentu Olgy Sommerové Červená. Jedná se o skutečně obdivuhodně vitální a krásnou ženu, která v 92 letech hopká po pódiu jako laňka, mluví silným melodickým hlasem, je nesmírně elegantní a také vtipná.

Atmosféra festivalu mě znovu nezklamala: směsice velkého množství lidí, proměnlivého počasí, lázeňských kolonád, Vřídla, palem, filmů, více či méně oblíbených kinosálů, vůně lázeňských oplatek, nočního života, pseudointelektuálů, opravdových znalců, celebrit, doprovodných akcí, sezení na zemi, nedostatečného spánku, rozšifrovávání anotací, vyprodaných suvenýrů a pospolitosti s mojí rodinou.

Karlovy Vary, doufám, že příští rok na shledanou!!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *