Akce

Jarek Nohavica ve Varšavě

Po dvou víkendech, které jsem strávila mimo Varšavu (návštěva u sestry v Berlíně a na Velikonoce domů do Čech), jsem tento týden plánovala odpočinek ve Varšavě.

Checkpoint Charlie, Berlín

Pod pojmem odpočinek jsem rozuměla ideálně poznávání nových varšavských zákoutí, sem tam nějaká ta sportovní aktivita, možná projížďka na kole, posezení v kavárničce a radování se z teplého a slunečného počasí, které slibovala předpověď.

Mým plánům se však do cesty postavila nečekaná překážka: přivezla jsem si z domova nastuzení a nemoc.

Snažila jsem se s ní ještě v průběhu týdne bojovat, v úterý jsem běhala, ve středu byla na zumbě a celý týden v práci, ale nevybojovala jsem to. Už ve čtvrtek jsem musela odložit běhání a v pátek mi bylo tak mizerně, že jsem po příchodu z práce zalehla rovnou do postele.

A tak jsem víkend, jehož počasí se vydařilo podle předpovědi a stihl překlenout dvě roční období (sobota jaro, neděle léto), strávila úplně jinak, než jsem předpokládala.

Zatímco venku za oknem sluneční paprsky dělaly, co mohly, já jsem zůstala oba dva dny celé dopoledne v posteli, smrkala, pila sirup proti kašli a aspirin proti bolesti hlavy a teplotě a na co jsem se maximálně zmohla, bylo čtení.

Zvládla jsem tedy v sobotu nakoupit a uvařit si oběd a v neděli zkusit běhání, ale činnosti měly tendenci mě vysilovat a mocné slunce mi na bolest hlavy nepomáhalo.

Nicméně vstupenku na koncert Jarka Nohavici, kterou jsem měla zakoupenou tři měsíce, jsem propadnout nenechala. A bylo to dobře. Ještě nikdy jsem v dospělosti na koncertě Jarka Nohavici nebyla (vždycky jsou tak rychle vyprodané, že se nestihnu ani nadechnout), ale tady ve Varšavě se mi podařilo lístek ukořistit. Byl tedy dost drahý, cca 1000,- Kč, ale investovala jsem je do toho.

Koncert se konal v malinkém divadle Buffo (nedaleko od Parku im. Marszałka Edwarda Rydza-Śmigłego, o němž jsem psala minule). Jarek začal hrát přesně v 19:00 a v průběhu koncertu ho doprovázeli dva hosté: Robert Kuśmierski a Pavel Plánka.

Zazněly některé z mých oblíbených písní – např. Těšínská, Petěrburg, Ostravo, Zatímco se koupeš, ale také Jako jelen, když vodu chce pít, Margita, V moři je místa dost (v polštině), Jdou po mně, jdou, jdou, Zítra ráno v pět, Děvčátko štěstí a mládenec žal, Svlíkni si košilku či Kometa.

Samozřejmě zahrál i několik písní z posledního alba Poruba: Kdo z nás, Raz dva tři, Napořád, Empire State a Czarna dziura (Černá jáma). Písničky prokládal mluveným slovem, občas vysvětlil, o čem která píseň je, co bylo inspirací pro její složení, kdo ji upravil do jiné verze apod.

Koncert provázel v polštině, písně z 85% zpíval česky, ale jelikož je třeba složení koncertu přizpůsobit publiku, zazpíval několik písní polsky, popř. ve směsici obou jazyků – např. drobná hříčka písnička Česko-polská a Česko-polská 2. Cítila jsem se dobře, když jsem rozuměla oběma stranám písně, jak polské, tak české.

Hůře jsem na tom byla s porozuměním, když zpíval svoji píseň nadávající na řízení a dopravu v Ostravě v polském překladu a přestylizovanou z Ostravy na Varšavu, to jsem se tedy, upřímně přiznávám, nechytala.

A jaký je verdikt?

Koncert se mi líbil a nechtěla jsem, aby skončil. Nohavica má tolik písniček, že by se mohlo sedět do rána a stále přidávat a přidávat. Škoda jen, že moje hlasivky byly v tak zbědovaném stavu, že jsem se nemohla připojit ke zpěvu.

Musím však konstatovat, že by to ještě chtělo někdy na Nohavicu přeci jenom zajít v Čechách. Tady to nebylo špatné a atmosféra se v průběhu večera značně rozproudila. Ze začátku se mi publikum zdálo strašně strnulé a ztuhlé, ale pak už reagovalo lépe. Bylo však poznat, že českým textům nerozumí.

A právě proto by stálo za to se zúčastnit koncertu, kde celková energie diváků bude jiná, podmíněná porozuměním a alespoň z části sdíleným životním osudem.

Domnívám se, že co zde působilo jako příjemný koncert s mocným česko-polským přesahem a spojitostí mezi národy, bude v Čechách srdeční záležitostí vymlouvající o ryze českém životním a kulturním kontextu.

Za včerejší koncert však dávám Jarkovi jedničku, uměl si podmanit i publikum, které jeho písním ne zcela rozumí, což je hodno obdivu.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *