Akce

Koncert Artura Andruse

Nyní bude následovat pár kratších příspěvků na různá témata, z nichž prvním je vyprávění o koncertě zpěváka a bez nadsázky možno říci také stand-up komika Artura Andruse.

Pro ty z vás, kteří si pod jeho jménem nic nevybaví (a nechce se jim hledat, co jsem o něm psala 10.10.2017), bych ho nazvala „polským Nohavicou“.

Nejen, že některé Nohavicovy písničky polsky nazpíval a osobně se znají, ale také se jeho tvorba nese v podobném duchu – je opřena zejména o moudré, vtipné či jazykově zajímavé texty. Na rozdíl od Nohavici, který si hudbu komponuje sám, pro Artura Andruse ji skládá kolega z kapely.

Aby bylo jasné, jak a proč jsem se na tento koncert vypravila, dovolím si malou odbočku do minulosti a vysvětlím, že jsem od Krzysztofa dostala k našim asi prvním společným Vánocům jedno Arturovo CD a k následujícím Vánocům další. Společně jsme je poslouchali pořád dokola, on mi vysvětloval slovní hříčky, kontext a dvojsmysly, abych si dokázala poslech užít stejně jako on.

S mým postupným učením se polštiny, se také stále zlepšuje porozumění textům – a když říkám textům, myslím tím přesně ono „schované mezi řádky“, jež dělá dobrý text dobrým textem. Mnohé Arturovy písničky znám zpaměti a naučila jsem se je ještě dřív, než jsem jim rozuměla.

Teď má novou desku (tu ještě nemám), ale její singl „Od Jokohamy do Fujisawy“ už několik týdnů boduje v hitparádě polského rádia Trójka (Lista Przebojów programu Trzeciego).

Moc se mi líbí (pro zájemce připojuji odkaz k jeho poslechu) a pojednává o tom, že ne vždy je daleká cesta cílem, že štěstí se dá najít i zcela blízko, že se nesmíme při hledání lásky vzdávat a že při cestování se může stát ledacos (tak jsem si alespoň text přeinterpretovala já).

Když jsem zjistila, že bude mít Artur koncert (nebo spíš recitál) ve Varšavě, hned jsem věděla, že na něj chci jít. Chvíli jsem sice zvažovala, zda za něj chci utratit 100 zł (cca 600 Kč), ale nakonec jsem se rozhodla, že ano a v žádném případě nelituji.

Koncert se konal v komorním prostředí restaurace s kulturním sálem v pondělí 4.6. Měla jsem to tam sice z domova dost daleko (téměř hodinu cesty autobusem), ale co by člověk neudělal pro zážitek, že?

A že to zážitek byl!!

Artur zpíval a zároveň prokládal písně mluveným slovem, dělal si legraci sám ze sebe, z umělecké tvorby, z publika, politiky, zkrátka ze všeho – a musím uznat, že byl skutečně vtipný. Ne, že by si na něco hrál, ale skutečně, opravdově vtipný. Vtipný takovým zajímavým sebevědomě-ironickým způsobem.

Vysvětlil například publiku, že složil píseň pro Franka Sinatru, protože si řekl, že se to prostě do jeho životopisu hodí, že mu to tam chybí a že každý velký hudebník složil píseň pro Franka Sinatru.

V podobném duchu se nesl celý večer. Zahrál některé písně, jež jsem znala, čili jsem si mohla pobrukovat či naplno zpívat, když k tomu vyzval, ale také některé z nové desky. Vesměs mě zaujaly.

Kromě uměleckého zážitku, jsem si z obdivuhodného téměř dvouhodinového vystoupení, kdy Artur nezavřel pusu, odnesla pocit hrdosti na sebe samou, že jsem dokázala sledovat, co říká, smát se vtipům a ocenit humor. Samozřejmě jsem nerozuměla úplně všemu, ale myslím, že tak 93% jsem pochopila.

Jestli ještě někdy bude příležitost, klidně bych šla znovu, tohle byl totiž koncert podle mého gusta!!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *