Akce

Przestrzeń wolności

= prostor svobody.

V sobotu 13. října se konala akce k uctění sta let od získání samostatnosti Polska v roce 1918. Plac Zamkowy a ulice Krakowskie Przedmieście byly vyhrazeny nejrůznějším kulturním aktivitám.

Oficiálně byla oslava nazvána festivalem, čemuž odpovídalo i její celkové pojetí. Nešlo o jednu monstrózní akci, nýbrž o menší jednotlivé koncerty, prezentace, scénky, instalace či happeningy.

Akce měla trvat od 13:00 do 20:00 a já jsem se jí zúčastnila zhruba mezi 16:00 a 18:00. Prošla jsem celou trasu od Placu Zamkowego až k Alejam Jerozolimskim, ale v části Nowego Świata od Świętokrzyskiej už nic nebylo.

V úseku, kde se akce konala, jsem zaznamenala následující zastavení:

Stánek varšavských městských podniků, kde prezentovali svoje současné rozvojové strategie, např. plán na další výstavbu metra, i něco málo z historie;

stánek varšavských vodovodů a kanalizací se zaměřením na kvalitu kohoutkové vody; hlavní jeviště před Zamkiem Królewskim, kde byl naplánovaný společný zpěv písní;

menší scéna, na níž probíhal komponovaný písničkový podvečer v duchu kabaretu;

malá kapela lidové muziky dávající k dobru meziválečné šlágry;

drobné inscenované „pokojíčky“, v nichž se lidé mohli vyfotografovat a vytvořit tak iluzi začátku dvacátého století;

akce „Narodil/a jsem se ve svobodném Polsku“, kde kolemjdoucí (zejména děti) ztvárnili/y na čtvrtkách temperovými barvami rok svého narození;

ukázka historických vozidel; možnost projet se na starém kole;

průvod „historických osob“, mažoretek a umělců na chůdách;

nastylizovaný meziválečný rynek s ukázkou řemesel a kapelou, která hrála k tanci i poslechu, či ve vzduchu nainstalované červeno-bílé origami orlice – symboly samostatnosti.

Projít si ulici, chvilku se zastavit u každého stanoviště, poslechnout si tu kabaretní písničku, tu lidový popěvek nebo se pokochat pohledem na vývoj autobusů nebylo špatné, ale asi jsem od tak hojně propagované akce čekala trochu víc.

Například průvod byl vyloženě chaboučký – hezký, ale příliš krátký.

Nevím, zda se něco většího konalo na samém začátku či konci akce, je to pravděpodobné, ale mně osobně chyběla spojující linka. Něco, co by propojilo jednotlivá jakoby „rozdrobená“ stanoviště v jeden celek, v portrét oněch sta let samostatnosti.

Zdálo se mi, že je do popředí hodně postaven právě rok 1918 a jeho okolí, něco málo bylo ze současnosti, zatímco socialistická léta zde nebyla zastoupena prakticky vůbec.

Určitě jsem ráda, že jsem se na oslavu šla podívat a jsem zvědavá, jak obstojí ve srovnání s českou akcí, které bych se koncem října ráda zúčastnila.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *