Akce

Varšavské fontány

Domnívám se, že fontány jsou nadstavbovým dekoračním prvkem, který mají lidé rádi – nepočitatelné množství podob, jaké na sebe může voda vzít, fascinuje lidstvo podobně jako spoutaná forma ohně – ohňostroje.

Na druhou stranu je to něco, bez čeho se dá žít. Fontány nejsou základní potřebou ke spokojenému lidskému životu, proto si jejich přítomnost ve městech, či jiných místech, překládám jako znak bohatství, luxusu, možná až určité marnotratnosti.

To však nemění nic na tom, že když se díváte byť na sebeprostší vodotrysk, cítíte v sobě alespoň malinkou jiskřičku radosti (samozřejmě pokud nejste v nějakém extrémně náročném životním období, myslím teď za normálních podmínek).

Pamatuji si, jak jsme se sestrou hrávaly (dávno, dávno) počítačovou hru Cézar (strategie, rozvoj civilizace), v níž přítomnost fontán zajišťovala vyšší úroveň obyvatelského komfortu – nejen, že měli lidé přístup k vodě, ale zároveň fontány povznášely ducha.

A tohle přesně odráží celou historii fontán: nejprve měly fontány ryze praktický význam – a sice zajištění pitné vody, později, až od 19. století, kdy se objevily první vodovody, začaly fontány sloužit hlavně estetickým cílům.

Nejvýznamnější kapitoly v dějinách fontán představuje samozřejmě antika a starověký Řím (z technického hlediska byly fontány nejprve vždy napájeny vodou z rezervoáru umístěného výše, než kde se nacházela fontána, tlakové fontány byly vynalezeny opět až v 19. století), 17. století, kdy Ludvík XIV. ve Versailles pomocí fontán demonstroval svou nadvládu nad přírodou a 18. století, kdy se budovaly barokní perly typu Fontány di Trevi v Římě či v ruském Petrodvorci (ten tedy vypadá na obrázcích opravdu pompézně – věděla jsem, že je krásný, ale že je tam takové množství fontán mi nějak uniklo – stál by za návštěvu).

Versailles, 2010

V 19. století začínají být fontány umírněnější, ve 20. století si hrají buď s alternativními formami (Fontána Stravinského u Centre Pompidou v Paříži), nebo výškou, do níž tryská voda vodotrysku (nejvyšší fontánou tak je King Fahd’s Fountain ve městě Jeddah, v Saudské Arábie, jejíž vodotrysk vypuzuje vodu až do výšky 260 m nad hladinu Rudého moře).

Co tím vším chci říct je, že pokud si město/místo může dovolit nějakým způsobem zajímavou fontánu, myslím si, že je na tom dobře.

A Varšava svoje fontány má.

Nacházejí se v Multimediálním parku fontán, mezi Starým městem a Vislou, kde se každoročně v letní sezóně konají víkendová představení spojená s hudbou a videomappingem. První letošní představení se odehrálo 1.5. a já jsem na něj vyrazila o dva dny později.

Jelikož stejně jako Česká republika i Polsko letos slaví 100 od získání samostatnosti, je letošní fontánové představení výjimečné.

Nejprve se na vodní stěně střídají záběry ze stoleté historie Varšavy coby hlavního města, následuje „jen obyčejné“ osvětlené a hudbou podbarvené tryskání fontán, po němž je promítán speciálně pro letošní rok sestavený příběh o „Princi Medvědovi“. Tato pohádka je několikrát proložena tryskajícím intermezzem, které je ve finále dokonce doplněno právě výše zmiňovaným ohňostrojem.

Jakmile příběh skončí (a neřeknu vám jak, ať máte o důvod víc, proč zařadit Varšavu na seznam svých cestovatelských destinací), je u konce i celé představení. Trvá úctyhodných třicet minut a musím říct, že jsem z něj byla nadšená.

Pamatuji si, jak jsme s Krzysztofem obdivovali osvětlené fontány v Barceloně, na jejichž krásu budu ještě dlouho vzpomínat, ale zde se mi líbí, jak si to Poláci udělali po svém.

Barcelona, 2015
Barcelona, 2015

Mé dojmy z představení vlastně zrcadlí celý můj vztah k Polsku: je mi tak blízké (!), a ačkoliv rozpočet na pozadí není tak velkolepý jako ten, jímž disponují mnohé západní země, o to srdečnější a dojemné celé pojetí je.

Jako kdyby mi vstupovalo přímo do srdce…

Zdroje:

Wikipedia: Fountain

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *