Akce

Warsaw Gallery Weekend

Kolegyně z práce označila na facebooku akci Warsaw Gallery Weekend jako zajímavou a hodlala se jí zúčastnit. O akci jsem si přečetla pár slov a hned jsem věděla, že se na ni také budu chtít vypravit.

Byl to již osmý rok v řadě, kdy soukromé galerie a nezávislí umělci prezentují svá díla veřejnosti v rámci jakéhosi festivalu. Koncepce akce byla podobná jako třeba u Muzejní noci či Dnu architektury. Větší množství míst (galerií, muzeí, památek) se připojí a pouštějí návštěvníky do svých (často jindy nepřístupných) interiérů, aby si prohlédli nějakou menší výstavu, umělecké dílo, objekt konceptuálního umění nebo jen budovu jako takovou.

V rámci Warsaw Gallery Weekendu jsem navštívila tři objekty, ale celkem šest „výstav“ nebo spíše expozic. Někdy byla za samostatnou výstavu označena místnost, v níž byly umístěny pouze tři exponáty – při současném umění člověk nikdy neví.

První expozice v Domu polského slova

Pro začátek jsem si vybrala Dom słowa polskiego a tři miniexpozice v jeho prostorách.

Dom Słowa Polskiego: Exteriér
Autorka: Anna Orłowska
Výstava Czułość

Objekt dříve zřejmě sloužil jako kulturní dům, ale dnes už je jeho sláva dávno zašlá a působí hodně hipstersky. Až tak moc hipstersky, že by se dalo mluvit o zničenosti.

Upřímně řečeno jsem se v jedné jeho části až bála – měla jsem pocit, jako bych přišla do feťáckého doupěte (samozřejmě, že v opravdovém feťáckém doupěti to jistě vypadá mnohem hůř), ale stará zanedbaná stavba, přítmí, kouř z cigaret či podivně oblečení lidé ležící na jakýchsi lavičkách ve mně úplně nevzbuzovali důvěru. Nicméně zde byli ještě další návštěvníci, tudíž jsem si poněkud agresivní až zlou výstavku prohlédla a šla dál.

Dom Słowa Polskiego: Interiér

Cestou jsem se musela pozastavovat nad tím, co je v dnešní době považováno za umění. Nechápejte mě špatně, já jsem zastánce abstraktních obrazů i konceptuálního umění. Když se někdo rozhořčuje nad tím, co je za umění udělat bílý čtverec na černém poli, já si většinou říkám, že jde o hezký čtverec, vyvedený např. olejem na plátně, je vidět materiál tahu štětcem apod.

Jsem schopná ocenit i podivné kompozice Ježíšů bez hlavy, kteří jsou místo na kříži přibití třeba na karton Tetrapak, mají bederní roušku z tibetské vlajky a z nohy jim visí zámek v podobě úst. Hledám v takových dílech absurdno, ironii a poselství dnešní doby.

Ale dnes jsem úplně nepochopila instalaci několika utržených vstupenek na jakousi akci, snímků vyvolávaného filmu, ruského vydání Vogue, fotografie nahé ženy v béžové síti a okousaného jablka…

Výstava Czułość

To jablko tam patří, nebo si ho tam odložil neuctivý návštěvník? Popřípadě – je cílem, aby návštěvníci spoluvytvářeli instalaci? Pokud ano, pak se mi jedno jablko zdá málo… No, zkrátka jsem to úplně nepochopila, ale je pravda, že jsem si nepřečetla popis díla.

Dále jsem se přesunula na Plac Konstytucji, kde jsem vešla do budovy, na níž se vždycky dívám pouze zvenku (Marszałkowska 34/50), a prohlédla si výstavu s názvem Bohyně a druhou nazvanou Asymetrie. Obě byly zajímavé, ale Bohyně mě zaujaly víc – šlo o fotografie mohutných či tlustých žen v plavkách.

Asymetrie
Bohyně

Zde bylo také nesmírně zajímavé nahlédnout do jedné ze staveb socialistického realizmu a vidět Plac Konstytucji z jejích oken.

Pohled schodištěm nahoru
Pohled na Plac Konstytucji

Jako poslední jsem navštívila výstavu Prêt-à-porter v lokale_30 na ulici Wilcza. Výstavní místnosti se nacházely ve starém bytě v nejvyšším patře domu číslo 29A. Dům sám o sobě byl zajímavý a líbil se mi. Mohl pocházet tak ze třicátých let dvacátého století – buď se dochoval, nebo ho po válce vrátili do původního stavu.

Na chodbě

Z oken bytu se nabízel nezvyklý pohled na výškové stavby centra Varšavy.

Střechy centra

Výstava si brala na mušku módu a její vztah k umění – či naopak vztah umění k módě. Móda je zde vnímána ať už jako pozitivní prostředek pro sebevyjádření člověka, tak nejčastěji naopak jako svazující předpis, který je opakem svobody.

Magdalena Moskwa
Autorka: Maria Anto

Přístupy umělců jsou roztodivné a každý téma pojednal zcela jinak – v některých dílech současného umění již lze velmi těžko definovat i prostředek vyjadřující myšlenku umělce, jelikož může jít třeba i o sociální aktivitu, která má pomoci vymírajícímu řemeslu – zde konkrétně ruční výrobně obuvi Stopa.

Stopa (= noha, chodidlo)

Ačkoliv jsou některá díla dost bizarní až těžko uchopitelná, hodnotím tuto akci kladně – určitě stojí za to si rozšířit obzory a dozvědět se, jak pracují současní umělci.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *