Akce

Wycieczka ogórkiem po Pradze

Když jsme si v práci odhlasovali jako team-buildingovou aktivitu „wycieczkę ogórkiem po Pradze“ (=výlet okurkou po Praze), byla jsem poněkud rozpačitá.

Za prvé jsem nevěděla, co to přesně znamená, a za druhé, když jsem se dozvěděla, že ogórek (=okurka) se říká socialistickému autobusu typu Jelcz, domnívala jsem se, že sedět v autobuse není příliš tým posilující činností a že by bowling byl lepší.

Nicméně musím po absolvování tohoto výletu svůj původní názor poupravit.

Sice se úplně nejednalo o povzbuzování týmového ducha, ale zajímavé to bylo nesmírně. Hlavně z toho důvodu, že v autobuse jsme pouze neseděli, nýbrž poslouchali výklad průvodce, který fundovaně mluvil o místech a památkách, které jsme míjeli.

Chvílemi jsem si až říkala, jestli pan průvodce vůbec dýchá, neboť od začátku do konce mluvil a mluvil a mluvil. Vyprávěl zajímavé příběhy, prokládal fakta vtípky a historkami z dob PRLu (socialistická část dějin Polska) či meziválečného světa kriminality.

Samozřejmě jsem mnoho odkazů na kulturně-historický kontext či literaturu nepochopila a polští účastníci výletu si tudíž výklad vychutnali ještě mnohem více než já, ale i tak jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí.

Na příklad to, jak vznikl název Praga varšavské pravobřežní městské části. Vůbec nebyla inspirací česká Praha, ale sloveso „prażyć“ ve významu vymýtit, vypálit oblast, aby se na ní mohlo založit město či vesnice. V místech, kde se Praga nachází, totiž úplně na počátku byly pouze husté lesy.

Objížděli jsme Pragu, vystupovali z autobusu, dívali se na místní pamětihodnosti a vstřebávali atmosféru. Zde je na místě zmínit, že Praga nemá v rámci Varšavy příliš dobrou pověst, existuje zde kriminalita a celkově se jedná o část zanedbanou.

Když mluvím o „pražských památkách“, bylo by chybou si představovat paláce a jiné vznosné budovy, jsou to ve většině případů ruiny kdysi významných domů s opadanou omítkou a balkony na spadnutí. Bohužel tento stav vznikl nedostatkem pozornosti státu právě v dobách PRLu.

Je však fascinující, s jakou láskou průvodce o všech stavbách mluvil a co všechno jsou vůbec Poláci schopni považovat za památku a stavbu hodnou zhlédnutí.

Na druhou stranu je jejich postoj hodně nakažlivý a atmosféra člověka snadno pohltí – alespoň já mívám v polských městech pocit, že se vracím do minulosti (v moderní Varšavě ne a právě proto je potřeba navštívit Pragu).

Domy jsou omšelé a působí staře, což budí dojem, že znají spoustu příběhů, které nám chtějí vyprávět. Je to těžko popsatelné, křehké a téměř neuchopitelně romantické kouzlo a dost možná pouze subjektivní, každopádně pro mě velmi niterné.

Staré se samozřejmě neustále setkává s novým, a tak i na Pradze se již některé stavby rekonstruují či posloužily jako odrazový můstek umělcům – zde narážím zejména na graffiti/nástěnné malby, které jsou celkem často k vidění.

(Překlad nápisu: Čím déle čekáš na budoucnost, tím bude kratší).

Po dvouhodinové projížďce/procházce/přednášce/obdivování několika dochovaných dřevěných domků ze sedmnáctého století, věhlasného tržiště či domácích kapliček nás plné dojmů vysadili a odfrčeli ogórkiem vstříc dalším dobrodružstvím…

A my jsme se přesunuli do restaurace na klasickou část teambuildingu, večeři.

Děkuji své práci, že mi umožnila zúčastnit se tak zajímavé podívané.

Odkazy:

Firma pořádající výlety socialistickým autobusem

2 komentáře

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *