Místa

Boże Ciało

Boże Ciało je církevním státním svátkem, který letošního roku připadl na čtvrtek 15.6., jedná se o Slavnost Těla a Krve Páně a v Polsku je uctívána procesími, která je možné potkat na ulicích. V náboženském světě se slaví (cituji, jelikož nejsem znalcem): „Reálná přítomnost Ježíše Krista jako Boha i jako člověka v eucharistii. Podle nauky katolických církví, pravoslavných a ostatních starobylých křesťanských církví východu dochází při slavení mše k transsubstanciaci (přepodstatnění) obětovaného chleba a vína v Tělo a Krev Ježíše Krista.“ a svátek připadá na 60tý den po Velikonocích.

Pro nevěřící poskytuje Boże Ciało ideální příležitost prodlouženého víkendu. My jsme se tentokrát vypravili za hranice Polska, konkrétně do Čech!! Původně jsem chtěla napsat, že jsme se vydali do míst spíše známých než neznámých, ale nebyla by to tak úplně pravda, protože tři ze čtyř hlavních míst, která jsme navštívili, jsem neznala.

Čtvrtek jsme prožili z větší části na cestě, jelikož jsme jeli autem. Odpoledne jsme dorazili do Liberce, kde jsme se zastavili na oběd ve výborné řecké restauraci, již jsem už jednou navštívila. Masa Buka. Z šesti zamluvených předkrmů jsme byli přecpaní jak po svatební hostině.

Po krátké procházce městem jsme se přesunuli na Ještěd, kde jsem měla zarezervované ubytování v oblacích. Voucher jsem dostala loni od své nejlepší kamarádky k narozeninám, tak nastal čas ho využít. Hotel je jedinečný svou polohou i designem a konstrukcí, díky nimž byla stavba navržena na zápis do UNESCO, což se však nakonec nesplnilo.

Musím říct, že se mi zde líbilo, ačkoliv jsem očekávala (když je kolem toho takový humbuk), že to bude ještě o trochu lepší: původní zařízení je zachováno možná v některých místech až příliš autenticky, nicméně rozhodně za návštěvu stojí.

Výhled široko daleko, ať už do Čech, Polska či Německa také není k zahození.

Následujícího dne jsme se s krátkou přestávkou na procházku v zámeckém parku na Sychrově přesunuli do Prachovských skal.

Vydali jsme se na velký okruh, který jednoznačně splnil moje očekávání. Je to krásné místo a svačina z ubrousku chutná na kameni ve stínu borovic úplně jinak. Měli jsme dost štěstí na počasí, jelikož chvilky, kdy pršelo, jsme zrovna vždy byli v autě. Nocovali jsme tentokrát v Jičíně.

Třetí den bývá krize a byla. Nejdřív jsme dlouho naháněli snídani, až jsme si nakonec koupili housku se sýrem v Bille a snědli si ji na břehu anonymního rybníčku za anonymním městečkem; potom se na Kuksu konala nějaká akce, tak jsme se tam nemohli zastavit, a když jsme dojeli do Adršpachu, kam jsme měli namířeno, nebe bylo ocelově šedé a hustě pršelo.

Po chvíli bezradnosti a váhání jsme si objednali čaj v nedalekém hotelu s tím, že chvíli počkáme. To se projevilo jako dobré rozhodnutí, neboť déšť ustal a mohli jsme vyrazit do skalního města.

A byla jsem nadšená! Někdy si neuvědomuji, že máme v republice taková zajímavá a pohádková místa. Skály se tyčí vysoko nad terén krajiny a roztodivnými tvary svádějí k obdivování. Samozřejmě nejvíc se mi líbili „Milenci“.

Škoda, že z technických důvodů byl velký vodopád mimo provoz (trochu paradox, že je vodopád mimo provoz, ale dobře). Celou dobu jsem myslela na svou oblíbenou pohádku s Libuškou Šafránkovou Třetí princ, která se zde bezesporu částečně natáčela.

Po prohlídce skalního města jsme přejeli na nocleh do Pece pod Sněžkou. Hotel Hořec nás bohužel zklamal, ale nemůže být vše jen pozitivní, že?

V neděli po snídani nás čekal výstup na Sněžku: rozhodli jsme se pro nejnáročnější trasu z české strany – přes Obří Důl. A náročná byla, teda alespoň pro mě. Není na ní příliš oddechu, vlastně neustále se stoupá (kdo by to řekl)! Ale když už je člověk nahoře, je rád, že zatnul zuby a šel.

Bohužel na vrcholu nám společnost činily mraky a teplota sedm stupňů, tak jsme se tam ani moc nezdržovali a po žluté (??) značce se vydali na zpáteční cestu. Stihlo se oteplit asi na 20 a slunce nás hřálo do zad a holých paží.

Ještě jsme se zastavili v horské chatě Děčínská bouda na vynikající ovocné knedlíky (doporučuji borůvkové, ty byly skvostné) a za nedlouho se vrátili do Pece.

Pak už nás čekala jízda do Varšavy, v jejímž průběhu se projevila nevýhoda dlouhých víkendů v Polsku – dopravní zácpy. Pokud si pro svůj automobilový výlet do Polska zvolíte termín začátku/konce svátku, prodlouženého víkendu, prázdnin aj., připravte se na zácpy – a je jedno, zda u moře na severu, v Tatrách na jihu nebo na zpáteční cestě do Varšavy.

Zdroje:

Wikipedie: Slavnost Těla a Krve Páně

Wikipedie: Uroczystość Najświętszego Ciała i Krwi Chrystusa

Kalendář Boże Ciało

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *