Místa

Češkavevaršavě v Andalusii

Stejně jako loni jsem se i letos koncem září a začátkem října vypravila na dovolenou. Po chladných, větrných, lávových a severských zážitcích loňského roku jsem letos chtěla za sluncem a teplem, tudíž jsem si již v březnu koupila letenky do Andalusie, a musím potvrdit, že slunce a tepla se mi dostalo měrou vrchovatou!!

Celých dvanáct dní, jež jsem tam strávila, nepanovalo jiné počasí než slunečno a teploty se v odpoledních hodinách pohybovaly mezi 27 a 33 stupni ve stínu.

Velmi záhy jsem si připomněla, proč v jižních zemích funguje siesta a že zde, v Andalusii, podle počasí trvá od 13:00 do 17:00 – tou dobou je přežití myslitelné jen ve stínu. A to jsem zde nebyla v letní sezóně, kdy se rtuť teploměru prý často vyšplhá až na 45 stupňů ve stínu.

Ale dost o počasí, je na řadě pokusit se shrnout bohatých dvanáct dní do několika odstavců článku na blogu. Asi to letos pojmu tak, že představím jednotlivá města, jež jsem navštívila, a ke každému uvedu pár svých dojmů.

1. Málaga

Prvním místem byla Málaga, která mě velmi mile překvapila.

Očekávala jsem tepající a rušné velkoměsto, ale nalezla jsem historické centrum plné zajímavých pamětihodností (arabská pevnost Alcazaba, římské divadlo, katedrála, muzeum Picassa, který se zde narodil, Centre Pompidou Málaga…) s úžasným parkem táhnoucím se podél promenády v přístavu.

Málaga se stala mojí vstupní branou do Andalusie, městem, v němž jsem uviděla první vlaštovky maurské a mudejarské architektury, poprvé se procházela po střeše katedrály a radovala se z pohledu na bujnou vegetaci.

2. Granada

Dva dny uplynuly a já jsem se autobusem přesunula do Granady. V Granadě jsem učinila rovněž několik zásadních objevů:

A) Granada nerovná se Alhambra, nabízí toho mnohem více – mohutnou katedrálu a zdobnou královskou kapli, bílou čtvrť Albación, vyhlídku San Nicolas či bývalou cikánskou část Sacromonte.

B) Granada znamená španělsky granátové jablko, které se stalo emblémem města. Mají zde patníky ve tvaru granátových jablek, kašnu, popisy ulic zdobené tímto symbolem a všemožné suvenýry ve tvaru granátového jablíčka.

Ač Granada není totéž co Alhambra, je Alhambra (a Generalife!!) rozhodně nejúžasnější památkou, kterou zde lze navštívit.

Dokonalé štuky, mozaiky, řezby, geometrie patií, práce s vodou, světlem, stínem a přepestrou flórou jsou neopakovatelné.

Celé místo má mírně mystickou atmosféru a člověk se musí obdivovat řemeslné zručnosti, uměleckému cítění, architektonické vybranosti a zahradnické rafinovanosti Maurů, kteří areál ve 13. století budovali.

3. Úbeda

Mé další kroky vedly do menšího městečka Úbeda, jež bylo zapsáno na seznam dědictví UNESCO pro svůj zachovalý renesanční charakter. Je neuvěřitelné, kolik renesančních staveb se zde dochovalo a jak celistvě městečko působí.

Nejvýznamnějšími stavbami je nemocnice Svatého Santiaga, Palacio de las Cadenas, Basílica de Santa María de los Reales Alcázares či Capilla del Salvador.

Jinak jde o poklidné městečko vybízející ke zpomalení a odpočinku. Zrovna jsem v něm zastihla svátek svatého Michala, kdy mnoho žen obléklo své tradiční „flamenkové“ šaty, do vlasů vložilo květinové ozdoby a společně s muži oslavovalo v restauracích, barech a hospůdkách.

4. Córdoba

Následovala Córdoba. Město, jež si získalo mé srdce.

Úžasné místo, jehož těžiště spočívá bez diskuze v hlavní a naprosto ojedinělé památce: mešito-katedrále, jejíž interiér každý jistě na obrázku někdy viděl.

Naživo je však nepřekonatelná. Zcela mi vyrazila dech a ohromila mě. Svou atmosférou, svým tajemstvím, svou rozlohou, svým jedinečným propojením původní arabské mešity s křesťanskou katedrálou.

Stejně tak byla i celá Córdoba v 10.-13. století centrem náboženské tolerance, hlavním městem provincie Al-Andalus a místem tří kultur: arabské, židovské a křesťanské, které zde dodnes zanechaly své stopy. Je obdivuhodné, jak tato tři etnika spolu před téměř tisícem let dokázala žít v harmonii a vzájemné toleranci.

Kromě toho je Córdoba ještě proslulá svými zdobnými patii, jež jsou typickým rysem andaluské architektury a jejichž mistrovství zde přivedli k dokonalosti (slavnost patií konající se v květnu byla sama o sobě také zapsána na seznam UNESCO).

Například Palacio Viana má dvanáct patií a zahradu. Nádhera.

5. Sevilla

Posledním místem, které jsem navštívila, byla metropole regionu a třetí největší španělské město: Sevilla.

A přesně taková byla: metropolitní, velká, vznešená, bohatá, rozlehlá, velkolepá, pompézní, zdobná, královská.

Největší gotická katedrála na světě člověka svými rozměry až přidusí (já osobně jsem měla pocit, že kvůli velikosti se ztrácí chápání celistvosti svatostánku – ani zvenku, ani zevnitř ho nelze obsáhnout jediným pohledem, což vede k jeho rozdrolení na samostatné jednotky: honosný oltář, obrovské varhany, hrob Kryštof Kolumba, jedna kaple za druhou).

Archivo General de Indias vlastní 80 miliónů stránek původních dokumentů o zámořských objevech včetně korespondence Kryštofa Kolumba.

Plaza de Espaňa svou souměrností a dokonalostí pěje ódu na sevillské glazované kachle…

… a Real Alcázar prezentuje svou vlastní variaci na téma mudejarské architektury.

Na závěr jen pár shrnujících slov. Jsem vděčná, že jsem mohla tuto část Španělska poznat, přinesla mi nečekané dojmy a Córdobu jsem si kromě na pohlednicích odvezla i ve svém srdci.

Zdroje:

Wikipedie: Úbeda

Wikipedie: Alhambra

Wikipedie: Mudejarové

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *