Místa

Češkavevaršavě v Krakově

Minulý týden jsem měla rande se svou nejlepší kamarádkou v Krakově.

A musím přiznat, že mě Krakov znovu okouzlil. Už jsem tam jednou byla (před 3,5 lety), ale zapomněla jsem, jak moc se mi líbil. V dnešním příspěvku si nehodlám brát na mušku podání vyčerpávajícího popisu města, úvah na téma „staré město” či faktografické shrnutí. Prostě a jednoduše se s vámi podělím o procházku, kterou jsem si tam v sobotu (kamarádka už mi odjela) udělala.

Ráno jsme (ještě společně) posnídaly, ale zhruba v 8:00 jsem osiřela. Vrátila jsem se ještě na chvíli do pelíšku a užívala si poklidného sobotního rána. Na procházku jsem vyrazila o dvě hodiny později a na ulici mě přivítal déšť. Pršelo celkem dost a než jsem stihla dojít na nedaleký Wawel, už jsem měla boty mokré a v hlavě myšlenku na přerezervování vlaku na dřívější.

Nicméně jsem se zašla nejdříve podívat do pokladny, kolik stojí vstupenka na „Dámu s hranostajem”. Cena nebyla zlá, myslím že 10 zlotých, tak jsem se rozhodla, že se na Leonarda půjdu podívat – a jelikož stále pršelo, koupila jsem si rovnou vstupenku i na prohlídku reprezentačních prostor Wawelu.

Sály mi svým vybavením připomněly Palazzo Vecchio ve Florencii, protože těžiště krásy se nalézalo na stropech – krásné, mohutné, staré (myslím, že ze 16. století), dřevěné stropy, často ještě doplněné freskami v horní části stěn. Ostatní vybavení střídmé – já bych řekla hradní: dřevěné lavice, truhly, mohutné stoly a skříně. A tapisérie.

Trochu jsem očekávala (pod pojmem „reprezentační prostory”) něco typu Španělského sálu na Pražském hradě (ačkoliv jsem ho naživo neviděla), ale jedná se o úplně jiný druh interiéru. Zklamaná jsem však nebyla, někdy je méně více…

Jediné, co mi poněkud kazilo zážitek byl turista, který mě trochu pronásledoval, divně se na mě díval a chtěl se se mnou dávat do řeči… Předstírala jsem, že nehovořím žádným obecně známým jazykem.

Potom již nadešel čas na sestru Mony Lisy, jak já osobně Dámu s hranostajem chápu. Nestává se mi často, že by mě umělecké dílo (obraz) vzalo výrazněji za srdce, ale Dámě se to povedlo. Nevím co, asi celkové rozpoložení z kouzelného setkání s kamarádkou, způsobilo, že mi vhrkly slzy do očí a chvíli jsem se nerušeně na Dámu dívala. Pak se do místnosti (celá šedá, nic jiného tam není) začali hrnout další návštěvníci a já jsem odešla. Kouzlo okamžiku bylo pryč.

Vždycky, když se setkávám s něčím tak ikonickým jako např. Dáma s hranostajem, přijde mi trochu zatěžko obdivovat originál (a odlišit ho!!) od věčných reprodukcí, obřích plakátů inzerující výstavu, děštníků, peněženek, bločků, pohledů, triček, hedvábných šátků, knížek, tužek, přívěsků na klíče, hadříčků na brýle, pouzder na brýle, zrcátek, magnetů, podložek pod hrnečky, podložek pod myš, kapesníků atd. s potiskem onoho tématu… (Právě proto sem záměrně obrázek nedávám, každý si najde sám ;-))

Mé další kroky vedly na Rynek Główny (hlavní náměstí), kde jsem se kochala architekturou a u toho si plnila ústa koblížkem s cukrovou polevou (dostala jsem za úkol od kamarádky ho ochutnat, tak jsem musela…).

Procházela jsem se uličkami v blízkosti náměstí a obešla jsem historické centrum parkem, který ho celé obkružuje (jmenuje se Planty) a hrozně mě nadchnul – asi ten šťavnatý odstín jarní zeleně na alejích stromů!

Poté jsem zavítala do jedné z budov Jagellonské univerzity (jedné z nejstarších v Evropě) a obdivovala její vnitřní areál – budova Collegium Maius. Nádherná stavba i atmosféra – opravdu dýchá historií (a to jsem absolventkou Univerzity Karlovy, ale takovou krásnou budovu asi nemáme).

Po schůzce se vzdělaností jsem pokračovala podél řeky Wisły (byl den Země: ahoj, řeko!!) až do židovské čtvrti Kazimierz. Tu jsem si ze své předchozí návštěvy pamatovala nejvíce. Je to trochu umouněné, ale nyní také velmi populární místo, kde to žije. Jestli si chcete dát v Krakově neco k jídlu, tady si nebudete moci vybrat, co by to mělo být. Nabídka je skutečně pestrá. Zároveň je zde i spousta barů a hospod.

Já jsem tu také pojedla a pak se jen tak nechala unášet, kam mě nohy nesly. Obvzlášť se mi libí ulice Szeroka s replikou starých obchodů.

Tentokrát jsem se nevěnovala v mysli židovské otázce, tématu holocaustu a koncentračních táborů (při minulé návštěvě jsem byla unešena – jestli člověk může být unesen něčím spojeným s válkou – muzeem p. Schindlera z Schindlerova seznamu, doporučuji).

Náhodou jsem narazila na sjezd starých automobilů v bývalé tramvajové vozovně, v jednom z nich právě modelka pózovala fotografům, ale mě nejvíc zaujal vínový Cadillac.

Tou dobou už jsem začínala být unavená a celodenní chození (naštěstí se počasí zlepšilo a celou dobu už bylo malebně a svítilo sluníčko) si začínalo vybírat svou daň. Chtěla jsem se posadit na zákusek a čaj a příjemně tak zakončit krásný den v Krakově.

Vhodnou kavárnu se mi podařilo najít cestou na nádraží, trochu stranou hlavního ruchu. Dala jsem si herbatę (=čaj) a szarlotkę na ciepło (=ohřátý jableční koláč). Nemohlo být lepší třešničky na krakovském dortu.

Zpátky ve vlaku do Varšavy jsem trochu spala, trochu si v hlavě přehrávala své zážitky. Krakov má rozhodně úplně jinou atmosféru než Varšava: historickou, turistickou, studentskou, zatímco Varšava je spíše moderní, progresivní, businesová.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *