Gdańsk

Konečně!!! Konečně!!! Konečně!!!

Jezdím do Polska, nebo v něm bydlím, už od roku 2015 a teprve nyní nastal čas, kdy jsem se konečně podívala do Gdaňsku. Moc jsem tam chtěla, ale tak nějak to vyšlo, že jsem se tam dostala teprve teď, v srpnu 2018.

A je úžasný!!!

Všichni ti lidé, kolegové z práce i příbuzní, kteří Gdaňsk rozhodně doporučovali, měli pravdu. Je to krásné město s jedinečnou, pestrou atmosférou.

Nestrávila jsem v něm dostatek času, abych si troufla na definování všech odstínů této atmosféry, tudíž doufám, že se mi ještě v budoucnosti poštěstí do Gdaňsku zavítat.

Zatím jsem ochutnala z poháru historické atmosféry Gdaňsku, když jsem se s kamarádkou procházela po kouzelných uličkách starého města, rozhlížela se z radniční věže, obdivovala interiéry radnice, poznávala tajemství „Jeřábu“, kochala se pohledy na typické architektonické památky – četné brány a vysoké, alespoň trojpodlažní domy s trojúhelníkovitými štíty a nejčastěji dvěma řadami oken.

Rovněž jsme se vydaly za prázdninovou atmosférou na gdaňskou městskou pláž Stogi, kde jsme si poležely v jemném žluťoučkém písku, vykoupaly se ve studeném Baltském moři, odpočívaly a daly si bohužel nepříliš dobrou zapiekanku (půlka bagety – v našem případě zapečená s žampiony, šunkou a sýrem).

Do gdaňské gastronomické sféry jsme také mírně nahlédly, když jsme si pochutnaly na čerstvé rybě, ale také na dalších ňamkách, jež byly nabízeny v rámci téměř měsíčního svatodominikánského jarmarku, který se zde každoročně o prázdinách koná.

Tyto dobroty už však nebyly typicky gdaňské: uzený oštěpok z grilu, langoš, palačinky či vafle.

Původně jsem se domnívala, že si z Gdaňsku přivezu jako suvenýr nějakou jantarovou drobnost, třeba náramek, ale nakonec se mi v té přehršli (Gdaňsk je ne nadarmo nazýván městem jantaru) nabízeného zboží vlastně nic nelíbilo.

Jantarová atmosféra se dá korunovat návštěvou muzea jantaru, pro niž jsem se po delším váhání nakonec nerozhodla.

Upřednostnily jsme vnímání živého města, procházení uličkami, obdivování památek a kouzelných zákoutí a bytí dočasnou součástí Gdaňsku.

Gdaňsk je bezpochyby „vodním“ městem.

Přítomnost vody je zde velmi patrná, nejen, že leží u moře a slouží jako přístav, teče jím ještě navíc řeka Motława a nedaleko vlastního města se rozkládá ústí Visly. Také se zde vyskytují nejrůznější kanály, ale nepředstavujeme si Benátky, tak moc „vodní“ to tu zase není.

Kapitoly, které jsem zatím v Gdaňsku neotevřela, a jejichž přitažlivost mě bude lákat k další návštěvě, jsou loděnice, Westerplatte (místo, kde vypukla II. světová válka, když Němci zaútočili na Polsko) a Solidarność (Gdaňsk je kolébkou hnutí, jehož filozofie ovlivnila události konce 80. let v celé střední Evropě). Je dobře si nechat ještě něco na příště, i tak jsme za dva a kousek dne viděly a zažily dost.

První večer, poté, co jsme se vrátily z procházky a Mariacka ulice nám připadala jak z Harryho Pottera, jsem prohlásila, že jsem se do Gdaňsku zamilovala.

Je to sice zcela jiný druh lásky, než jaký chovám k Varšavě, ale přesto tu je – a právě proto doporučuji Gdaňsk všem!!!