Místa

Kolonia Wawelberga

Občas čerpám inspiraci z místního plátku, který se nazývá Nasze Miasto a v pondělí a ve čtvrtek ho zdarma rozdávají kameloti u zastávek metra a tramvaje. Dají se v něm najít zajímavé tipy na akce, které se budou dít, informace o důležitých událostech, doporučení gastronomických podniků a jiné.

V čísle z 19.4.2018 mě zaujalo hned několik poznávacích nápadů: 1. (a ten si vezmu na paškál dnes) navštívit Kolonii Wawelberga, architektonickou památku ve varšavské čtvrti Wola.

Jedná se o komplex tří obytných cihlových domů, jež byly vybudovány mezi roky 1898 a 1900 podle projektu Edwarda Goldberga a financované manželi Wawelbergovými (Ludvíkou a Hipolitem).

Prvotní myšlenkou a cílem stavby bylo poskytnutí důstojného bydlení chudším rodinám pracujícího lidu, které si tím mohly společensky polepšit.

Bydlelo zde tehdy asi 300 rodin, jimž byla k dispozici také škola, ochranná služba, lázně, čítárna, lékař či společenská místnost.

Hipolit Wawelberg pocházel ze židovské rodiny a většinu života strávil v zahraničí, pobýval zejména v Petrohradě, přesto však zůstal duší svázaný se svým rodištěm a mnoha různými způsoby se zasadil o zlepšení situace v Polsku, např. jako první vydal levné a všem dostupné verze děl Sienkiewicze a Mickiewicze.

Po jeho smrti v roce 1901 pokračovala v jeho díle jeho žena Ludvíka.

Oba byli zastánci pozitivismu a hygienismu, který se snažili prosadit právě i při projektování a stavbě kolonie, jejíž tři budovy jsou odděleny dvorky se zelení.

Cihlové stavby by měly co vyprávět. Na počátku v nich společně bydleli křesťané a židé a všechno prý velmi dobře fungovalo. Právě díky svým obyvatelům se kolonie stala tím, čím dnes je.

Existuje sdružení obyvatel a přátel kolonie (Stowarzyszenie Mieszkańców i Przyjaciół Kolonia Wawelberga), které se snaží mapovat dějiny místa a zároveň udržovat jeho ducha i dnes – pořádají jednou za rok oslavu kolonie, ale také další aktivity.

V době II. světové války (konkrétně Varšavského povstání) zde prý byla bašta odporu proti nacistickému útlaku. Budovy byly částečně zničeny, ale základy vydržely, a synovi Hipolita Wawelberga se podařilo zajistit, aby stavby byly v rámci obnovování Varšavy opraveny. Díky němu se tedy na komplex můžeme zajít podívat i dnes.

Kromě architektonické hodnoty sem táhne návštěvníky (včetně mě!) vyhlášená cukrárenská výrobna kobližek – nese název Pracownia cukiernicza Zagoździnski a na Górczewskiej 15 sídlí již od 70. let 20. století.

Myslím, že vzhledově se od té doby nezměnila a troufám si říct, že kvalitou koblížků také ne.

Já jsem se tam vydala na vypůjčeném městském kole, které jsem kousek od koblížkárny vrátila, a koupila si jednu koblihu s růžovou marmeládou a cukrovou polevou na ochutnání (jiné lidé kupovali spíš tak od šesti nebo deseti koblih nahoru).

Tu svoji jsem si snědla na rozkošném plácku s názvem „Růžové náměstíčko vynikajících koblížků“ před cukrárnou. Byla moc dobrá, ale do verdiktu, že šlo o nejlepší koblihu ve Varšavě, popř. v mém životě, bych se nepustila.

Atmosféra je však jednoznačně neopakovatelná a hodna okušení na vlastní kůži.

PS: Tento příspěvek bych si dovolila věnovat jedné ze svých sestřenic, ona už bude vědět proč…

Zdroje:

naszemiasto.pl z 19.4.2018, str. 12

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *