Muzeum Powstania Warszawskiego

O víkendu 14-15.7.2018 mě ve Varšavě navštívila sestřenice se svým snoubencem. Snažila jsem se je provést po hlavních pamětihodnostech i jiných zajímavých zákoutích Varšavy. Proč používám sloveso „snažila“? Proč neřeknu rovnou, že jsem je provedla? Mohla bych, ale podle mého gusta, jsem je mohla „provést“ ještě víc, a proto tedy „jen“ snažila.

Příčinnou omezených možností bylo počasí.

Dost velkou část zmiňovaného víkendu totiž propršelo a od některých plánů a aktivit, jež jsem měla vymyšlené, jsme kvůli hustému a vytrvalému lijáku museli upustit (např. večerní návštěva Multimediálního parku fontán a shlédnutí videomappingového představení, nebo Chopinovský koncert v Łazienkach).

Právě místo nedělního koncertu jsem tedy v rámci náhradního programu vzala své návštěvníky do Muzea Varšavského povstání, v němž jsem já sama byla před třemi lety a to pouze jednou. Radovala jsem se tedy, že alespoň pořídím materiál na blog a budu moci konečně napsat o muzeu příspěvek.

Ačkoliv bylo přecpané lidmi (kombinace deště a nedělního volného vstupného udělala svoje), zapůsobilo na mě. Stejně jako minule. No, možná trochu méně, viděla jsem expozici přeci jenom už dřív, a masa lidí poněkud zabíjela jinak emocionálně velmi náročnou cestu do minulosti.

Ale i tak považuji toto muzeum za nejlepší ve Varšavě. V porovnání s jinými, jež jsem zde viděla a navštívila, má pro mě právě tohle muzeum největší pocitový náboj i umělecké provedení.

Líbí se mi jeho interaktivita, různorodost místností, evokativní materiály, autentické exponáty i celkové uspořádání. Výstava výborně pracuje s prostorem, místnosti jsou často přizpůsobeny vystavovaným exponátům a působí velmi opravdově.

Téma je samo o sobě bolestné a až absurdně nesmyslné – tím nemyslím, že by takové muzeum nemělo existovat, právě naopak, připomínejme si hrdinství našich předků a važme si hodnot, za něž bojovali a pokládali život – ale nesmyslné tím způsobem, že k samotné akci vůbec nemělo dojít.

A přesto došlo a muzeum mapuje její průběh v podstatě den po dni.

Celé povstání trvalo asi dva měsíce (1.8.1944-3.10.1944) a jeho důsledkem bylo nacistické systematické ničení Varšavy, jež byla na konci druhé světové války zničena z 84% (levobřežní Varšava).

Jak ruiny města vypadaly, je také v muzeu možno vidět – a to v rámci několikaminutového videa leteckých snímků města.

Varšavské povstání je prý rozsahem srovnatelné jedině s boji, které probíhaly ve Stalingradu, a jedná se o jeden z největších městských konfliktů druhé světové války.

Abych však nepropadla příliš velké deziluzi, musím přejít na veselejší notu. A tou je fakt, že dnes už je vše dávno opraveno a Varšava žije jako metropole svým vlastním – někdy deštivým – životem.

Muzeum je však jednoznačně přínosné a zajímavé a já ho návštěvníkům Varšavy rozhodně doporučuji. Sestřenice byla také spokojená.

Zdroje:

Wikipedia: Zničení Varšavy

Wikipedia: Varšavské povstání