Místa

Muzeum Powstania Warszawskiego

Dobové tiskoviny.

O víkendu 14-15.7.2018 mě ve Varšavě navštívila sestřenice se svým snoubencem. Snažila jsem se je provést po hlavních pamětihodnostech i jiných zajímavých zákoutích Varšavy. Proč používám sloveso „snažila“? Proč neřeknu rovnou, že jsem je provedla? Mohla bych, ale podle mého gusta, jsem je mohla „provést“ ještě víc, a proto tedy „jen“ snažila.

Příčinnou omezených možností bylo počasí.

Dost velkou část zmiňovaného víkendu totiž propršelo a od některých plánů a aktivit, jež jsem měla vymyšlené, jsme kvůli hustému a vytrvalému lijáku museli upustit (např. večerní návštěva Multimediálního parku fontán a shlédnutí videomappingového představení, nebo Chopinovský koncert v Łazienkach).

Právě místo nedělního koncertu jsem tedy v rámci náhradního programu vzala své návštěvníky do Muzea Varšavského povstání, v němž jsem já sama byla před třemi lety a to pouze jednou. Radovala jsem se tedy, že alespoň pořídím materiál na blog a budu moci konečně napsat o muzeu příspěvek.

Pohled z druhého patra do přízemí.
Některé exponáty darovali lidé, kteří zažili povstání na vlastní kůži.

Ačkoliv bylo přecpané lidmi (kombinace deště a nedělního volného vstupného udělala svoje), zapůsobilo na mě. Stejně jako minule. No, možná trochu méně, viděla jsem expozici přeci jenom už dřív, a masa lidí poněkud zabíjela jinak emocionálně velmi náročnou cestu do minulosti.

Bojovali úplně obyčejní lidé, stejní jako my.

Ale i tak považuji toto muzeum za nejlepší ve Varšavě. V porovnání s jinými, jež jsem zde viděla a navštívila, má pro mě právě tohle muzeum největší pocitový náboj i umělecké provedení.

Jeden z exporátů – část letadla.

Líbí se mi jeho interaktivita, různorodost místností, evokativní materiály, autentické exponáty i celkové uspořádání. Výstava výborně pracuje s prostorem, místnosti jsou často přizpůsobeny vystavovaným exponátům a působí velmi opravdově.

Autentické zátiší.
Povstalci nosili na pažích pásky v národních barvách.
Iluze varšavské ulice je dokonalá.

Téma je samo o sobě bolestné a až absurdně nesmyslné – tím nemyslím, že by takové muzeum nemělo existovat, právě naopak, připomínejme si hrdinství našich předků a važme si hodnot, za něž bojovali a pokládali život – ale nesmyslné tím způsobem, že k samotné akci vůbec nemělo dojít.

A přesto došlo a muzeum mapuje její průběh v podstatě den po dni.

Předlohou pro první sochu varšavské Syrenky byla Krystyna Krahelska, která se později účastnila povstání, jež bohužel nepřežila.
Krystyna Krahelska
Další autentické exponáty.

Celé povstání trvalo asi dva měsíce (1.8.1944-3.10.1944) a jeho důsledkem bylo nacistické systematické ničení Varšavy, jež byla na konci druhé světové války zničena z 84% (levobřežní Varšava).

Jak ruiny města vypadaly, je také v muzeu možno vidět – a to v rámci několikaminutového videa leteckých snímků města.

Povstání skončilo kapitulací po dvou měsících těžkých bojů.

Varšavské povstání je prý rozsahem srovnatelné jedině s boji, které probíhaly ve Stalingradu, a jedná se o jeden z největších městských konfliktů druhé světové války.

Střelbou poškozené číslo popisné.

Abych však nepropadla příliš velké deziluzi, musím přejít na veselejší notu. A tou je fakt, že dnes už je vše dávno opraveno a Varšava žije jako metropole svým vlastním – někdy deštivým – životem.

Muzeum je však jednoznačně přínosné a zajímavé a já ho návštěvníkům Varšavy rozhodně doporučuji. Sestřenice byla také spokojená.

Pohled shora na expozici v přízemí.

Zdroje:

Wikipedia: Zničení Varšavy

Wikipedia: Varšavské povstání

2 komentáře

  • otesanek

    „Celé povstání trvalo asi dva měsíce (1.8.1944-3.10.1944) a jeho důsledkem bylo nacistické systematické ničení Varšavy, jež byla na konci druhé světové války zničena z 84% (pravobřežní Varšava).“
    levobřežní Varšava!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *