Místa

Ogród botaniczny w Powsinie

Už před nějakým časem jsem se dozvěděla, že botanická zahrada, kterou jsem navštívila loni 28.5. není „hlavní“ varšavskou botanickou zahradou.

Zdá se, že zde existuje stejné uspořádání jako v Praze. Blíže centru města se nachází univerzitní botanická zahrada (v Praze na Albertově, ve Varšavě nedaleko Łazienek) a vzdálenější (v Praze v Tróji, ve Varšavě v Powsinie) je „hlavním“ rostlinným královstvím.

Abych tedy doplnila tuto čtveřici a mohla si ze seznamu odškrtnout zahradu powsińskou, vypravila jsem se tam 5.5.2018.

Den byl skoro letní, horký, slunečný a tím pádem pro mě i trochu lenivý. Mívám pocit, že když teplota stoupne nad 27 stupňů a hlavně, když mi přímo na hlavu pere slunce, nemám úplně chuť nic dělat, s čímž se zase neumí vypořádat moje svědomí, jež mě pudí k aktivitě a pro něž je proflákaný víkendový den tou nejhorší vizitkou.

Přijela jsem tedy po Powsina, kam se musí jet skoro třicet minut extra autobusem, vystála ne příliš dramatickou frontu na lístky a vstoupila do očekávaného rostlinného ráje.

Nevím, zda to bylo způsobeno horkým dnem, načasováním (asi se nepoučím, opakovala se podobná situace jako loni: magnolie už byly v odkvětu, na růže bylo ještě brzo a hlavní těžiště spočívalo na rododendronech, které mi nejsou tak blízké, jako by mohly být jiné květiny), mým přehnaným očekáváním (stále mám v paměti královské zahrady v londýnském Kew) či skromnějším pojetím zahrady, ale musím říct, že jsem si tamní návštěvu úplně neužila.

Toho, co mám v botanických zahradách nejraději – komponované ostrůvky různorodosti, v nichž se květiny doplňují s keři, travinami, stromy, jezírky, vodními rostlinami či skalkami – tady bylo strašně málo. V podstatě jen v ústřední části zahrady a zbytek už byl koncipován jinak – tématicky.

Byl zde ovocný sad…,

…bylinná zahrádka…,

…sekce polských rostlin – ta se mi asi líbila nejvíc, protože přiváděla na mysl vzpomínky z podhorských míst, alej, magnoliový háj, skleníky či malá růžová zahrada.

Zdálo se mi, že tvůrci zahrady našli inspiraci v anglických parcích, spíše než ve francouzských upravených dekorativních zahradách – alespoň jeden takový krásný, ozdobný záhon by se sem jistě hodil!

Nebudu si stěžovat ani zahradu nijak špatně hodnotit, vážím si každého úsilí, které člověk věnuje péči o přírodu, a smekám před lidmi, kteří se o botanické zahrady starají – krása zahrad je vykoupena jejich bolestí zad, čili jednoznačně klobouk dolů.

Pravdou však zůstává, že jsme se asi nějak se zahradou nenaladily v momentální chvíli na stejnou vlnu a ona nenaplnila moje očekávání.

To není vinou zahrady, ale mojí. Taťka vždycky říká: „Když nebudeš nic očekávat, nemůžeš být zklamaná.“, což je pravda, ale já to neumím, vybírám si místa podle toho, že ve mně právě vzbudí nějaké očekávání – a když ho potom nenaplní, bývám smutná.

Nyní si však říkám, že bych měla zkusit dát zahradě šanci ještě na podzim, kdy se všechno zbarví do mých oblíbených odstínů teplé žluti a červeně. Možná tehdy bude dojem zcela jiný.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *