Místa

Pozitivní strana rozbředlé mince

Dovolte mi demonstrovat rozdíl v optimistickém a pesimistickém náhledu na obrovské louže, jezera a zaplavené cestičky v Szczęśliwickém parku.

V duchu jsem dnes při procházce parkem přemýšlela, že svůj následující příspěvek nazvu „Obleva ve Varšavě“ a poukážu na to, že park, za obvyklých okolností velmi příjemný a pohodlný k procházkám či běhání, se dokáže díky tání sněhu a ledu proměnit v jednu velkou vodní plochu, která přiláká kachny i do míst, kde běžně roste tráva a láká k lenošivému letnímu poležení na dece.

Vzhledem k tomu, že se komunikace v parku přes zimu nesolí, nýbrž sypou pískem, zůstávají dlouho zledovatělé a nyní, když se oteplilo, se samozřejmě začíná veškerý led rozpouštět.

Kromě toho výstavba okolních rezidenčních domů s podzemními garážemi zapříčinila, že spodní voda nemá dostatek prostoru a při větším působení vody shora (např. silný déšť nebo tání) dochází k tvorbě kaluží a stoupání hladiny ústředního jezírka parku.

Ačkoliv jsem ve většině případů optimistkou a snažím si nikdy nestěžovat, musím připustit, že dnes se můj přístup projevil jako značně pesimistický a ze zaplaveného parku jsem nebyla nadšená. Myslím, že mi však dáte za pravdu, když ještě pro doplnění kontextu zmíním, že tento víkend se, co se týče počasí, příliš nevytáhl a naservíroval nám šedo a občasný déšť. K tomu fakt, že ve čtvrtek a v pátek smogové hodnoty zde ve Varšavě překročily normu o 500% resp. 400% – a už se myslím není proč divit, že jsem zrovna neskákala nadšením.

Nicméně i takovou situaci lze vidět ve světlých barvách, jak mi svou spontánní reakcí dokázal Krzysztof, když se mě zeptat, zda dnešní článek pojmenuji „Idzie wiosna“ neboli „Přichází jaro“…

Svou dobrou náladou mě Krzysztof nakazil ve chvíli, kdy mi v nedaleké kavárně s domácí atmosférou (ciastkowo.pl) koupil panna cottu s malinovou omáčkou, která chutnala jako sladký příslib léta, prázdniny na chatě a vzpomínky na dětství!!

Panna cotta nebyla jediným (avšak jedním z nich určitě) světlým bodem tohoto týdne – kromě nástupu do práce a jiných pro mě důležitých varšavských kroků – jsme vyrazili ve čtvrtek do kina na film La La Land. Vstupenky ode mě dostal Krzysztof k Valentýnu a myslím, že lepší dárek jsme si nemohli přát. Film byl zajímavý a JINÝ a způsobil mimo jiné to, že sobotní i nedělní ráno nám zpříjemňovala nádherná melodie „City of Stars“.

Poprvé jsem navštívila Multikino Kino Złote Tarasy v nákupním centru Złote Tarasy (asi největší multikino ve Varšavě) a můj dojem z něj byl přesně takový – největší, nejvíc v centru, nejvíce navštěvované lidmi a je to na něm také nejvíce vidět. Chyběla mi komorní (až intimní) atmosféra Kinotéky Kinoteka a celkově si mě kino nepodmanilo – ale La La Landu naštěstí na půvabu neubralo!

Nyní se jdu ponořit do studia administrativních záležitostí spjatých s nástupem do práce v zahraničí a v duchu si při tom broukám… City of Stars…lalalalalalalalala…City of Stars…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *