Místa

Poznań

Můj program poznávání jiných polských měst jde pomaleji, než jsem původně předpokládala, zejména s ohledem na finance, protože každý takový výlet něco stojí (chci si samozřejmě vyhodit z kopýtka), a na čas.

Znovu a znovu se přesvědčuji o tom, jak je Polsko rozlehlé – není tu nezvyklé strávit až osm hodin ve vlaku, pokud se chceme dopravit mezi dvěma vzdálenějšími místy. Varšava je situovaná poměrně centrálně, čili je to odsud do mnoha míst prostě čtyři hodiny vlakem, ale i tak se najdou místa, kam to i z Varšavy trvá osm hodin – no a zvládnout takový výlet za obyčejný víkend sice není nereálné, ale efektivní to není rozhodně.

Nebudu to tedy lámat přes koleno a uvidíme, kolik polských měst se mi povede navštívit.

Zatím jsem přidala na seznam Poznaň (čtyři hodiny vlakem), kde jsem strávila dva dny na počátku června. Jako město se mi Poznaň líbila, ačkoliv svojí atmosférou na mě zapůsobila asi méně než Toruň, která je vyloženě kouzelná.

Poznaň má však také moc krásné náměstí (Stary Rynek) s renesanční radnicí a řadou rozkošných barevných domečků.

Na radnici se v pravé poledne objevuje místní specialita, kvůli níž čeká pod majestátní věží řada lidí, tzv. koziołki (kozlíci). Jde o mechanické 2D kozlíky, kteří se dvanáctkrát trknou navzájem růžky a zase se schovají do věže. Jsou pověstní a jejich jméno se často objevuje třeba v názvu restaurací (Pod koziołkami).

Kromě starého města, kde se mi moc líbilo, jsem navštívila ještě Ostrow Tumski s nejstarší katedrálou v Polsku.

Právě zde stávala původní pevnost Piastů, v níž svého času pobýval i Mieszko, sjednotitel Polska, ten, který přijal křest a nasměroval tak Polsko 10. století do Evropy. Za ženu měl Doubravku českou, dceru Boleslava I.

Informační tabule vyzdvihovaly historickou důležitost Ostrowa Tumskiego a podtrhávaly jeho jedinečnou atmosféru. Musím uznat, že jsem se zde cítila opravdu dobře – snad úplně nejlépe z celé Poznaně. Možná tu skutečně je naakumulována nějaká pozitivní energie.

Každopádně jsou zde naakumulované stromy, které v třicetistupňovém vedru poskytují blahodárný stín, v němž se dá dýchat a odpočívat.

Z Ostrowa Tumskiego vede půvabný most na menší ostrůvek se spoustou zajímavých gastronomických míst a pestrou nástěnnou malbou.

Následujícího dne jsem zvládla navštívit archeologické muzeum (šla jsem tam hlavně proto, abych se skryla před mocným sluncem), které mě zaujalo méně, Rogalowe muzeum a Palmarnię.

Rogalowe muzeum je muzeum věnované místnímu pekařskému produktu: Svatomartinskému rohlíčku. Jedná se o rohlíček z polofrancouzského těsta plněný směsí bílého máku, ořechů a kandovaného ovoce. Muzeum není tak úplně muzeem, jako spíš místem, kde probíhají prezentace.

Prezentace je interaktivní, účastníci (hlavně děti) pomáhají s přípravou rohlíčku a zároveň se dozvídají řadu informací jak o vlastním produktu, tak o Poznani a jejím dialektu. Smekám před pány, kteří prezentaci vedli. Je vidět, že jsou zvyklí ji mít několikrát denně, ale i tak to byl úctyhodný výkon. Jeden mluvil tak rychle a výrazně, že jsem si až říkala: „Panenko, tomu ta huba jede.“ Celkově se mi prezentace moc líbila.

Palmarnia (skleník) je v poněkud odlehlejší části města a nějak zvlášť mi dech nevyrazil.

Kromě „objektivních“ památek, jsem si dovolila i několik „subjektivních“ příjemností – dvakrát kavárnu a jednou vynikající snídani v bistru Lavenda.

Celkově hodnotím pobyt v Poznani jako povedený, ačkoliv byl do značné míry ovlivněn velkým horkem, jemuž jsem musela přizpůsobit plán. Pokud tudy budete mít cestu, na den si zde zastávku určitě dopřejte.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *