Místa

Teatr Narodowy w Warszawie

Krzysztof ode mě dostal k narozeninám vstupenky do Teatru Narodowego w Warszawie (Národní divadlo ve Varšavě) – a to na představení Sněhová královna.

Snažila jsem se vybrat takovou činohru, kterou budu schopná se svojí současnou znalostí polštiny pochopit a snad si i užít. Proto jsem sáhla po klasice od Hanse Christiana Andersena. Nutno podotknout, že představení byla celkem vyprodaná a četnost repríz zhruba jednou či dvakrát do měsíce. Vstupenky se dají snadno koupit přes internet, jak již je v dnešní době standardem.

Byla jsem zvědavá, jak na mě polské Národní divadlo zapůsobí, jak vypadá budova zvenku, zevnitř a jak se mi bude líbit představení. Dnes nadešel den D. Začínalo se v 16:00 a celkem záhy se projevilo mínus mého, tak pečlivě promyšleného výběru – a sice velké množství dětí!

Čili moje první dojmy z Národního divadla budou spojeny s holčičkami oblečenými jako panenky a princezny divoce pobíhajícími foyer, předsálím či v okolí šaten a chlapci ve vestičkách gentlemansky čekajících ve frontě na kabáty nebo potichu navrhující tatínkovi, že by si po divadle mohli zajít do KFC. Musím ale přiznat, že jsem měla radost, když jsem viděla všechny ty rodiče a prarodiče, kteří vedou děti k divadlu a společenskému chování.

Nyní pár informací k samotnému divadlu: historie je samozřejmě obsáhlá a zajímavá, ale já zmíním jen pár základních faktů. Vznik národního divadla jako instituce se datuje do roku 1765 a založil jej král Stanisław August Poniatowski. Soubory sídlily v různých budovách a čelili nejrůznějším protivenstvím – v podstatě hned od začátku, kdy bylo r. 1795 Polsko rozděleno na 123 let mezi Rusko, Prusko a Rakousko.

Právě divadlo je považováno za jeden z kanálů, které pomohly zachovat polský jazyk a tradici. Mimo jiné se o to zasloužili i ředitelé divadla v čele s Wojciechem Bogusławskim, jehož jméno nese současný divadelní sál.

Vlastní název Teatr Narodowy se začal užívat až v r. 1924, kdy bylo divadlo opraveno po požáru z r. 1919. Bohužel v době druhé světové války potkal i budovu Národního divadla stejný osud jako velkou část Varšavy – požár a zničení. Zachovaly se pouze části obvodových zdí. Poválečná obnova byla finansována polskou armádou a dokončena v r. 1949.

V r. 1985 postihl divadlo znovu požár a zrekonstruovaná budova byla znovu uvedena do provozu až r. 1996. Od té doby již divadlo funguje v současné budově a představuje důležité centrum polské kultury, které je přímo podřízeno ministru kultury.

Dnes existují tři scény, které Teatr Narodowy zastřešuje: sala Bogusławskiego (velký sál, hlavní scéna), scena przy Wierzbowej, im. Jerzego Grzegorzewskiego (moderní divadelní prostor s možností přizpůsobení hlediště do kruhu) a scena Studio (komorní scéna pro 84 diváků).

My jsme navštívili salu Bogusławskiego a moje dojmy jsou následující: budova zvenčí působí výstavně a je umístěna na náměstí (Plac Teatralny), kde se vyjímá (jen škoda toho parkoviště přímo před vstupem – zaparkovaná auta bohužel poněkud hyzdí pohled na divadlo).

Vevnitř je budova velmi světlá, všechno je vyvedeno v bílém kameni s velkým množstvím zrcadel, zlatých lustrů a světel, které se v zrcadlech odrážejí. Asi i díky tomu, že venku svítilo slunce, působil interiér tak jasně.

Co ovšem není světlé ani trochu, je sál sám. Ten je naopak dost tmavý, černo-vínový. Sedačky poskytují příjemné posezení, mají velmi vysoká opěradla a dostatek místa na nohy. Nejvýraznějšími prvky jsou lustry umístěné nad balkónem.

Samozřejmě jsem se při návštěvě polského národního divadla nemohla ubránit srovnání s naším „Národním“. A verdikt bude patriotistický – ne že by byl motivován vlastenectvím jako takovým, prostě a jednoduše se mi naše Národní divadlo líbí víc – je zdobnější a celkově velkolepější, disponuje nádhernou malovanou oponou, zlatou prezidentskou lóží, množstvím balkónů a českou historií!! „Národ sobě“ tady na mě prostě a jednoduše shůry nepomrkávalo…

Představení bylo zvláštní, možná trochu koncipované jako dětské, velmi bohaté na kulisy a různorodé kostýmy. Neohodnotila bych ho jako něco, co mě chytilo za srdce či z čeho by se mi podlomila kolena, ale špatné taky nebylo… když se člověk naladil na jejich notu, mohl se i zasmát!!

Jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory a poznala nové místo ve Varšavě – v srdci si však zachovávám naši zlatou kapličku!

Zdroje:

Teatr Narodowy: Wikipedie

Teatr Narodowy

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *