Místa

Toruń

Chtěla bych v letošním roce navštívit několik polských měst, abych si udělala představu i o jiných místech než jen o Varšavě. Když jsem přemýšlela nad plánem, jak tyto návštěvy pojmout, brala jsem v úvahu, jak daleko od Varšavy se města nacházejí a zda na jejich poznání postačí víkend, či bude potřeba více času.

Na Taruń, kterou jsem se rozhodla navštívit jako první, mi stačil víkend – a sice ten právě uplynulý, první únorový.  Vyrazila jsem v sobotu brzy ráno (6:25), abych už na 9:30 byla v Toruni.

Vydala jsem se hned do starého města, z něhož jsem po následujících třicet hodin skoro nevytáhla paty. Staré toruňské město je zapsáno na seznamu UNESCO a je tvořeno ústředním staroměstským náměstím s dominantní čtvercovou radnicí a pomníkem Mikoláše Koperníka, který se zde na konci 15. století narodil.

Náměstí obklopují řady útulných ulic, čtyři nejvýznamější kostely (Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kostel Sv. Jakuba, Kostel Sv. Jana Křtitele a Sv. Jana Evangelisty a Kostel Sv. Ducha), pozůstatky středověkých hradeb, tři dochované brány, historické domy včetně domu Mikoláše Koperníka, ruiny strého křižáckého hradu, řeka Visla, nedaleké novoměstské náměstí, bývalá lékárna, historická továrna na výrobu vyhlášeného toruňského perníku a spousta obchůdků, restaurací, kaváren a bister.

Jinými slovy, pro Češkuvevaršavě pravý ráj.

V sobotu ráno nejprve trochu sněžilo a nikde nikdo nebyl, ale postupně se začalo město zalidňovat. Procházela jsem se ulicemi, na internetu si předem vytipovala několik památek, které bych chtěla vidět, v turistickém centru se utvrdila v tom, že to jsou skutečně nejzajímavější místa Toruně a vydala se po jejich stopách.

Překvapilo mě, že staré město je celkem malé, ale o to snáz se v něm už po prožitém víkendu orientuji. Atmosféra města (a mluvím pouze o jeho historické části) je velice přívětivá, stejně tak jako v jiných polských městech, která už jsem měla možnost navštívit.

Když se později setmělo a ulice se rozzářily ještě nesklizeným vánočním osvětlením, získala Toruń téměř pohádkové rysy. Tma jakoby smyla ostrost hran a sváteční iluminace dala vyniknout kouzelným zákoutím.

Jelikož se v letošním roce učím „užívat si života”, rozmazlovala jsem se v Toruni krásným noclehem v Apartmánech Sowa přímo na staroměstském náměstí – z okna jsem měla výhled rovnou na ikonickou věž toruňské radnice.

Dala jsem si několik ňamek (zapiekanka, zapečené těstoviny, čokoládové suflé s vanilkovou zmrzlinou a mangovým sosem, tradiční toruňský perník), navštívila tři muzea a radniční věž a šla do kina na polskou romantickou komedii Podatek miłości, která nakonec zas až takovou komedií nebyla.

Velmi zajímavou aktivitou byl workshop v muzeu toruňského perníku (ten se zde vyrábí už od roku 1793) – zde jsme si zkusili vytvořit vlastní dokorativní perník ze staré dřevěné vyřezávané formy. Vezu si ho domů na památku!

V muzeu perníku jsem se dozvěděla několik zajímavých informací – jednu z vlastní zkušenosti, asi hloupě jsem se až do soboty domnívala, že perníky se pekly v těch dřevěných formách, ale ony se vyklopily a teprve pak se pekly.

Dále mě zaujal fakt, že díky drahému koření, které se do perníku přidávalo (zejména pepř, kardamom, skořice, hřebíček a anýz) bylo perníkové těsto, které vydrželo zadělané třeba i 20 let, dobrým obchodním artiklem a za několik beček takového těsta bylo možné si pořídit i dům.

Nejklasičtějším tvarem toruňského perníku je takzvaná Katarzynka (Kateřinka), která prý vznikla tak, že pekařský učeň chtěl vyjádřit lásku své milé (jmenovala se Kateřina) a vykrojil z perníkového těsta dvě srdce, mezi něž umístil dva prstýnky na znamení toho, že to s Kateřinkou myslí vážně.

Perník mu však v troubě trošku vyběhl, tvary se spojily dohromady a vytvořily pak první Katarzynku.

Tvar katarzynky se stal pro Toruň typickým, a tak ho nyní můžeme potkat nejen v klasické formě perníku, ale také na všech upomínkových předmětech, na jmenovkách prodavačů v perníkových obchodech, nebo na dlažbě staroměstského náměstí, kde je vytvořená katarzynková cesta – podpisy slavných toruňských rodáků à la Hollywood – jen místo hvězd zde mají tvar katarzynek.

Celkově se mi v Toruni moc líbilo (výhled z věže je moc pěkný, stejně jako radniční muzeum) a rozhodně bych ji k návštěvě doporučila.

Myslím, že obzvlášť kouzelná musí být v době adventu.

Jen pro mě těch třicet hodin možná byla až moc. Centrum zase není tak veliké a mohu bez nadsázky říct, že jsem každou ulicí prošla mnohokrát.

PS: Skutečně doporučuji Apartmány Sowa, byla jsem z nich nadšená (nejen z polohy a designu, ale také z chutné snídaně a přidružené cukrárny s 15% slevou).

Zdroje:

Katarzynki

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *