Místa

Třikrát jinak

Chtěla bych se zmínit o pár místech, která sama o sobě na vlastní článek nevydají, ale když spojím tři z nich dohromady, už to půjde.

1. Port Czerniakowski:

Přečetla jsem si už hezky dávno ve varšavském plátku Nasze Miasto, že Port Czerniakowski je prý jedním z nejfotogeničtějších míst Varšavy. Tato věta znamenala v podstatě jediné, češkovevaršavě, musíš se tam jít podívat. Čili jsem šla.

Malé kotviště říčních bárek o vznosném názvu Port se nachází mezi mostem Łazienkowskim a Cudem nad Wisłą. Zřejmě se jedná o uměle vytvořené rameno Visly, upravené pro kotvící účely.

Po kameny zpevněném břehu se dá jít podél vody a vnímat zeleň kolem sebe. Je pravda, že z povzdálí stále zaznívá hluk Wisłostrady, ale i tak je místo dostatečně odizolované od města, že až má člověk pocit, že se vůbec nenachází v metropoli. Vládne zde klid.

Za nejfotogeničtější bych sice místo neoznačila, ale je pravda, že jednoznačně nepatří mezi největší taháky, tudíž je tak trošku alternativní, jiné a hlavně zatím neokupované lidmi.

2. Park Powstańców Warszawy:

Kamarádka mě vzala na procházku do Parku Powstańców Warszawy, jenž se nachází ve čtvrti zvané Wola a stejně jako mnoho dalších míst ve Varšavě připomíná události léta a raného podzimu roku 1944, kdy proběhlo Varšavské povstání.

Je zde masový hrob lidí, kteří padli v průběhu povstání, pomník a dlouhá alej sloupů se jmény všech padlých.

Jelikož je ještě krátce po výročí počátku povstání, pomník je celý ozdobený svíčkami, věnci a květinami. Svíčky se sice v panujících vysokých teplotách občas rozpustily, ale i tak je pohled na pomník impozantní.

3. Výstava The Glass Room Experience:

Na vislanských bulvárech, jak už jsem zmiňovala, probíhají různé akce. A jednou z nich je momentálně výstava The Glass Room Experience při patě Centra Nauki Kopernik. V jedné vystavovací místnosti se nachází vlastně jen pár, většinou interaktivních exponátů s popisy.

Téma je však komplexní, čím dál tím aktuálnější a strach nahánějící: osobní údaje a jejich hodnota v dnešním světě.

Na základě veřejně dostupných informací jsou vypracovány grafy, mapky či vizualizace zobrazující, co všechno o nás „Velký bratr“, ale teď už prý i „Velká matka“ vědí.

Jedna část se zaměřuje na hesla našich účtů a jejich bezpečnost, jiná na tzv. „faceprint“, vlastně jakýsi otisk obličeje, podle něhož nás lze identifikovat, ještě další na rozpočty největších hráčů na „trhu s osobními údaji“a jejich porovnání s rozpočty zemí či institucí Evropské Unie.

Člověku z toho běhá mráz po zádech. Nebudu se zde pokoušet interpretovat fakta, která jsem se dozvěděla, ale nezapamatovala si přesně – na mě působí tento typ projektů spíše na citové a podvědomé úrovni.

Mám pocit, že se mílovými kroky blížíme do Matrixu, a jak jsme včera konstatovaly s kamarádkou: „Jedinou šancí lidstva zůstává jeho schopnost struktury obejít, očurat a najít alternativní řešení.

Jen prosím, ať nás tato schopnost neopustí!!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *