Místa

Warszawianka

Celý tento týden panovalo ve Varšavě, stejně jako v Čechách, velmi mrazivé počasí. Teploty se nevyšplhaly na méně než -9° C a jednou jsem dokonce přistihla svůj mobil, že ukazuje normální teplotu -12° C a pocitovou -17° C.

Mívávala jsem takovou teorii, že když je zima, tak je prostě zima a rozdíl třeba pěti stupňů už nehraje roli, nicméně teď jsem se jednozančně přesvědčila o tom, že moje teorie byla zcela mylná a že každý stupínek na teploměru je poznat.

Jelikož nejsem meteorolog, nevím, zda spolu tyto dva jevy souvisí, ale kromě toho, že vládly tento týden mrazy, bylo také neskutečně krásně. Zejména ráno. Rána byla neuvěřitelná. Jako by se příroda každý den překonávala a dopřávala nám ještě krásnější ráno, než bylo to předchozí.

Vždy svítilo slunce a jeho paprsky v kombinaci s vymrzlými sněhovými vločkami poletujícími v průzračném vzduchu tvořily hru třpytu a něžné krajkové krásy.

Ve čtvrtek jsem to nevydržela a cestou do práce jsem prostě musela vytáhnout mobil a pokusit se to jedinečné ráno zachytit, ačkoliv jsem si vědomá, že takové věci jako světlo, atmosféra či opravdové odstíny barev nikdy na fotkách nevypadají tak působivě jako ve skutečnosti (pokud tedy nejste vybaveni zrcadlovkou za 80 tisíc, fotografickým talentem nebo schopnostmi práce ve Photoshopu – což já nejsem 🙂 ).

Kvůli počasí jsem v tomto týdnu odpískala běhání s tím, že sice opravdoví běžci se mínusových teplot nezaleknou a naopak podávají rekordní výkony (jak jinak si vysvětlit, že Kilian Jornet dokáže vyběhnout na Aconcaguu, 6962 m n.m., za 12h49min???), ale já ZATÍM 😉 nejsem na jejich úrovni, tak si jistou slabost mohu dovolit.

Jedno běhání jsem tedy nahradila cvičením o názvu „Zdravá páteř“, druhé ničím a třetí návštěvou bazénového a saunového světa na Mokotowě.

Tomuto komplexu se prý říká Warszawianka a je tvořen závodním 50timetrovým bazénem, který jsem zvládla přeplavat (s pauzami samozřejmě) šestkrát (což považuji za úspěch), rekreačním bazénem s atrakcemi typu padající vodní stěna, masážní trysky, skluzavka, tobogán či možnost projít tunýlkem a ocitnout se pod širým nebem, několika vířivkami, brouzdališti pro nejmenší a saunovým oddělením.

Saunová část nabízí různé druhy saun (40°, 60°, 100°), páry, ledový bazének, komoru s teplotou hluboko pod bodem mrazu (kryosauna), relaxační místnost či „ruskou báň“ – speciální ruskou saunu, kde se kombinuje pobyt v chladu venku se saunováním a poplácáváním se vrbovými větvičkami po těle.

Chladného počasí jsem měla za celý týden dost, čili jsem zvolila variantu se vyhřát, spíše než vycházet nahá či v plavkách ven (a taky jsem trochu poseroutka).

Tak jako tak musím prohlásit pobyt na Warszawiance za povedený, ačkoliv byl doprovázen pár drobnými nepříjemnostmi či nepohodlím. Po úvodním faux pas, kdy jsem úspěšně nakráčela bez uzardění do pánské sprchy a divila se, kde jsou ženy, jsem se cítila poněkud vykolejeně.

Také mi úplně nevyhovovala koncepce nahoty/nenahoty v saunové části. Člověk měl chodit do saun bez plavek, ale zároveň neměl pohoršovat ostatní ukazováním odhalených intimních partií, čili jsem se neustále hlídala, aby mi náhodou něco nevykouklo, což je v prostředí, kde se potřebujete neustále sprchovat, vcelku nepohodlné.

To už dávám přednost pojetí „jsme zde nazí“ a komu to není příjemné, ten se samozřejmě může do ručníku či prostěradla zavinout.

Celkově jsem mírně bojovala s organizací – co je kde, jak kam dojít, jak zamknout skříňku (fungovala až třetí, kterou jsem zkusila), ale to je můj klasický problém v takovýchto zařízeních, tudíž ho nepovažuji za objektivní mínus.

Naopak, když odhlédnu od svých vlastních potíží, hodnotím Warszawianku jako příjemný areál k aktivnímu i saunovému odpočinku – prý se dokonce jedná o nejlepší místo svého druhu ve Varšavě, čemuž klidně věřím!

Zdoje:

Warszawianka

ACONCAGUA, KILIAN JORNET’S NEW RECORD IN SUMMITS OF MY LIFE PROJECT

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *