Osobní

Moje cesta do práce

Předpokládám, že každý si cestou do práce nachází body, kterých si všímá, sleduje jejich vývoj a proměny v různých ročních obdobích. Těmito body může být cokoliv, počínaje stavbami, přes reklamy, vozidla, stromy, až po lidi. Jakmile začneme cestu vykonávat pravidelně, ideálně každý den, více méně v touž dobu, zjistíme, že potkáváme stále tytéž lidi.

Nevím, jak u vás, ale u mě to vede k určité fixaci na tyto body. A mám radost, když mě nezklamou – když se vyskytují přesně v těch místech, kde se vyskytovat mají a v podobě, v níž se vyskytovat mají. Působí to uklidňujícím dojmem, že je všechno v pořádku a neděje se nic zvláštního.

Mými body na cestě do práce jsou: Krzysztof, který mi mává z okna nebo z balkonu, dodávka zavážející zboží do Biedronky, kvetoucí záhonky před domy za Biedronkou, krmítka a nadílka pro ptáčky…

…dvoje dveře, v nichž si každý den mohu prohlédnout, jak vypadám (doma nemáme zrcadlo na celou osobu, čili to se dost hodí).

A pak přichází na řadu parkoviště, kde se koukám po čtyřech vozidlech: červeném MiniCooperu o poznávací značce NOL, hybridní Toyotě s nápisem „I ¦ HYBRID“, bílém teréňáku, který vždycky na nějakou dobu zmizí a pak se objeví a do sbírky nálepek na karoserii mu přibývají další a další. Vymyslela jsem si, že cestuje po neznámých krajích (domnívám se, že jezdí na expedice do států typu Írán aj.), poznává a pak se vrací sem domů.

Posledním vozem, bez kterého by moje cesta do práce byla divná, je Peggy. Tak jsem tuhle automobilovou krásku s řasami pojmenovala – no, posuďte sami…

Kromě aut ale také každé ráno potkávám špačky, havrany a drozdy kvíčaly.

A pána s bradkou a Ywonne Přenosilovou – to je taková jedna paní, která má účes úplně jako mívala v 60.tých letech Ywonne Přenosilová. A silně nalíčenou paní „Bordovou“ na zastávce (když jsem si jí poprvé všimla, měla na sobě všechno bordové a vytvářena tak bordovou načančanou existenci).

V tramvaji si čtu a po příjezdu na Rondo Daszyńskiego už mi zbývá do práce jen pár kroků – kolem nově otevřené kavárny Przestrzeń otwarta (=Otevřený prostor), která nabízí posezení v propletených kulatých křesílkách jako z Neználka a v barevné houpací síti, a Artboxu – prosklené buňky, v níž je každý měsíc vytvořena nová instalace – teď naposledy se skládala z knížek, polštářů a proutěného košíku s jablky. Nyní je ale asi již nová – bedýnky a polštáře.

P o  p ř e c h o d u  p r o  c h o d c e . . . a už jsem v práci.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *