Osobní

Pár slov na vysvětlenou…

Mám za to, že i ti méně vnímaví z mých čtenářů si povšimli, že jsem se na dlouhou dobu odmlčela, což bych nyní chtěla stručně vysvětlit a omluvit se všem, kteří mi zůstali věrní a trpělivě čekali, až se zase přihlásím.

Řešila jsem totiž záležitost, o níž jsem ještě nedávno neměla ani ponětí.

To si tak člověk díky tomu, že začne psát blog, zapříčiní spoustu nových zážitků a situací. Některé z nich jsou z kategorie příjemných a jiné z opačné strany spektra. Nebudu vás již déle napínat a rovnou to vysypu.

Stěhovala jsem se!!!

Respektive můj blog se stěhoval. A to z jednoho serveru na druhý. Nevím, nakolik jsou moji čtenáři zdatní v záležitostech IT, ale pro mě se jedná o onu příslovečnou španělskou vesnici – nicméně po zkušenosti se stěhováním blogu již mohu s klidným srdcem prohlásit, že jsem se skamarádila s pojmy, o nichž jsem doposud netušila, že vůbec existují.

Již je mi známo, kdo je monsieur „FTP protokol“ a co se díky němu dá přenést a kam, jak důležitá je dáma s titulem „SQL databáze“ či jaké rozpustilé kousky v počítači provádí rarášek „soubor host“.

Nebudu psát regulérně dlouhý příspěvek na téma stěhování blogu – ne snad proto, že bych na něj neměla dostatek materiálu, anekdot či nápadů, ale příliš by vybočil z mého tematického celku a navíc by nebyl doplněn obrázky, což by v dnešní době už nikoho nebavilo.

Jen bych zde chtěla velmi vysoko vyzdvihnout pomoc svého taťky, bez něhož by můj blog zůstal zřejmě navždy sedět na serveru, který již přerostl a který mu nedovoloval další rozvoj ve fotografické sféře, anebo by se přestěhoval – a ten, kdo by nejvíce pocítil tuto změnu, by byla moje peněženka.

Asi tak na měsíc anebo nadosmrti bych teď měla taťku zásobovat pozornostmi, ňamkami a drobnými dárky jako poděkování za bezesné noci, nedospání a tvůrčí mysl, která našla řešení i tam, kde už dávno všechny internetové návody mlčely.

Taťko, děkuji!!!

A všem ostatním: vítejte zpět!!!

PS: Doufám, že už se nikdy nikam stěhovat nebudeme (tedy virtuálně).

4 komentáře

    • Češkavevaršavě

      Ahoj Míro, možná jsem to zakřikla, zdá se, že ještě jedna věc nefunguje… Drž palce i nadále!! A díky za komentář.

  • Pavel

    Jak jistě víš, taťkové (ale samozřejmě i mamky) dokážou pro radost svých ratolestí vyvinout neuvěřitelné úsilí, aby pomohli. A největší odměnou jim je úsměv a rozzářené oči.
    Čili jsem rád, že jsem mohl pomoci a dvojnásob rád, že se dílo podařilo.
    Taťka 🙂

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *