Záležitosti

Druhý gastronomický věstník

Právě (3.3.2017, 18:57) sedím v pohodlném, zeleně polstrovaném křesílku polského Pendolina a uháním na jihozápad. Češkavevaršavě nechává pro tento víkend Varšavu za sebou a jede do českého příhraničí, do Cieszyna. Možná se dokonce podívám i k nám domů, do Čech.

O tom však článek býti nemá, rozhodla jsem se pokračovat v minule nakousnutém tématu: jezení. Na úvod bych chtěla seznámit čtenáře s několika jídly, či s jídlem spojenými zvyky, které mi byly neznámé nebo které mě překvapily.

Když se řekne polské jídlo, většina Čechů ohrne nos a nebude o něm smýšlet valně – a upřímně řečeno se není moc co divit, protože aféry (do značné míry zveličené médii, ale stejně), kterými se u nás nejvíce polské produkty zviditelňují, na ně samozřejmě nevrhají vůbec dobré světlo. Nicméně, já budu v dnešním příspěvku opěvovat!!

Moje soukromá teorie o polskémm jídle smýšlí následovně: výrobky, které vyvážejí, jsou horší kvality, než výrobky, které zůstávají doma, protože jak jinak by se dalo vysvětlit to, že mi zde nesmírně chutná, potraviny jsou opravdové a čerstvé a nikdy mi po ničem nebylo špatně? Samozřejmě mi nemusíte důvěřovat, otestování už nechávám na vás! Já vás jdu nyní seznámit s pár zajímavými fakty:

Szarlotka – ano, v polštině existuje samostatné slovo pro to, co my nazýváme jablečným koláčem a anglicky mluvící země apple-pie. Je to jednoznačně nejoblíbenější koláč (asi i z toho důvodu, že o jablka v Polsku není nouze, jsou jedním z největších vývozců jablek) a co rodina či jednotlivec, to jiná receptura. Díky tomu (a taky díky lásce ke sladkým koláčům, hmmmm) se jen tak neomrzí.

Pstrąg łososiowy – neboli pstruh lososový je, jak již název sám napovídá, ryba, která se zde volně prodává a kloubí v sobě dvě základní výhody: chutná a vypadá jako losos a stojí o dost méně. Nejsem příliš velký rybářský znalec, ale domnívám se, že u nás k dostání není, nebo já jsem na něj tedy rozhodně nenatrefila. Zde se prodává úplně běžně, např. v Lidlu nebo v Biedronce (obchod typu Penny Market).

Surówka – zajímavý úkaz. Doslovný překlad bude asi něco jako salát nebo zeleninová obloha. Já bych surówku připodobnila k salátu ze školní jídelny: okurkový, rajčatový, zelný atd. Něco, co je u nás řekla bych passé, a co pravděpodobně doplatilo na moderní přístup pana Pohlreicha. Tady se stále těší veliké oblibě a téměř ke každému jídlu vám ji nabídnou nebo prostě sami od sebe naservírují.

Samožřejmě teď nemluvím o nóbl restauracích, ale spíš tradičních nebo řekněme střední třídě. Ale např. v moderní kantýně u mě v práci je každý den na výběr šest různých surówek. Nejvíc mě asi překvapilo, když mi v zapadlé čínsko-vietnamské restauraci dali surówku ke kuřeti na kari. Nejdřív jsem se ošívala, ale nyní musím přiznat, že už jsem si na surówky zvykla a připadají mi spíše výhodné, než divné. Ve většině případů jsou hodně levné a zajistí přísun zeleniny.

Máslo značky „Ekstra” – nejlepší máslo, které jsem kdy ochutnala. Zde se nejedná o žádný objektivní fakt, pouze o čistou osobní a individuální vášeň. Máslo celkově miluju a kredit jakýchkoliv sušenek rapidně vzrůstá poté, co v seznamu ingrediencí objevím máslo. Jsem jednoznačně zastáncem hlášek typu: „There is no such thing as too much butter.” Film Julie a Julia považuji za apoteózu másla a veřejnou deklaraci mého smýšlení.

Jako správný milovník másla poznám, co je dobré a opravdové máslo a co je náhražka či jiný typ tuku (ačkoliv se vydává podle obalu za máslo!). Z této pozice si dovoluji prohlásit, že Máslo Ekstra je nejlepší máslo, jaké jsem zatím ochutnala. Je tak lahodné, že se dá dokonce nabrat na lžičku a trošku ho sníst jen tak. Bez ničeho. (Odsudků se nebojím, na to je to příliš dokonalý požitek!!).

Jahody – asi se pozastavíte nad tím, co může být zvláštního na jahodách – a já to vysvětlím. Nejdřív jsem nevěřila tomu, že se mohou jahody lišit, ale opak je pravdou. Tady v Polsku jsou ještě k mání takové ty staré opravdové jahody, které, když se rozkousnou, mají červenou (nikoliv bílou, jako ty, které jsem si nejčastěji kupovala v Praze – sady Louny nebo Sedlčany) dužninu a jsou slaďoučké jako polibek.

Netvrdím, že už se takové jahody u nás nepěstují, možná na Moravě nebo v jižních Čechách, ale tady dominují a ve vrcholné sezóně se ceny pohybují kolem úžasných 30,- maximálně 40,- Kč za kilo čerstvě natrhaných voňavých „truskawek prosto z pola“.

K tématu polských potravin a „specialit“ či spíše „speciálností“ se pravděpodobně ještě vrátím, jelikož jsem ho ještě nevyčerpala, ale už nyní si dovolím vyslovit následující domněnku:

Mám pocit, že v některých věcech jde u nás vývoj rychleji a tady v Polsku/Varšavě přetrvávají ještě starší hodnoty. Někdy je to dobře, někdy špatně. Navenek to často vypadá divně (připomeňte mi, abych se někdy zmínila o trzích), ale když na vás dýchne (nebo se do něj zakousnete) kouzlo starých časů, dětství a vzpomínek (nová generace už tohle znát nebude, ale my, kteří jsme byli dětmi na malém městě v 90tých letech ano), musíte se na chvíli pozastavit nad tím, jestli to, kam momentálně v naší hektické době směřujeme, je to pravé ořechové. Na chvilku si možná se sladkou jahůdkou na jazyku v letním slunném líném odpoledni budete připadat jako Anton Ego z filmu Ratatouille, když dostal naservírované Rémym připravené ratatouille.

Zdroje:

Surówka

Jahody

Máslo Ekstra

Pstruh lososový

Anton Ego

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *