Záležitosti

Když ve Varšavě prší

Tento příspěvek jsem chtěla napsat už před téměř dvěma týdny, ale zážitky a události posledních dní mi nedovolily usednout v klidu k počítači a podělit se o své dojmy.

K napsání o dešti mě inspirovalo počasí posledního červnového týdne, kdy se střídalo palčivé slunce s prudkými bouřkami. Mám pocit, že jsem nikdy v Čechách nezmokla tolik jako ve Varšavě. Už se mi zde dvakrát podařilo promoknout až na kost. Ale skutečně!!

Zdá se mi, že tady když prší, tak prší – žádné takové jemné přepršky nebo mrholení, v němž se dá pohodlně bez deštníku fungovat – provazy vody padající z nebe, proti nimž nic moc nepomáhá. Zvlášť pokud se skombinují s větrem, který zahání pod paraple a zároveň ho vyvrací.

Jednou mě chytil takový slejvák při běhání. To není až tak hrozné, protože běžeckému oblečení mokrost příliš nevadí, ale přes brýle jsem neviděla nic: kombinace dešťových kapek a páry z dechu je smrtící. Nicméně to má i své plusy – ještě nikdy jsem neviděla náš park tak prázdný a klidný. Nikde nikdo, jen déšť a já. A tři další běžci, s nimiž jsme na sebe mrkali.

Ovšem vydatné či náhlé a prudké deště také způsobují jev, který jsem v Praze nepozorovala a bez něhož bych se zde klidně obešla: kaluže na vozovce, v místě jejího setkání s chodníkem, zejména na přechodech. Někde jsou louže tak extrémní, že se prostě nedá přejít suchou nohou.

Lidé to řeší různě. Buď nosí gumovky (takové ty módní, kotníčkové) anebo do vody prostě šlapou. Zatím jsem se zařadila do druhé skupiny (vzhledem k tomu, že je léto, teplo a sandály rychle uschnou, ale doufám, že takové situace nebudu muset řešit v zimě). Obávám se, že příčinou zmiňovaných louží jsou nedokonale vybudované silnice s nedostatečným (nebo přílišným) spádem.

Ponaučení? Asi si budu muset koupit holínky!!

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *