Záležitosti

Polská svatba

Když chodíte s Polákem/Polkou, určitě se vám poštěstí dostat pozvánku na svatbu některého z příbuzných či kamarádů svého protějšku a vy s největší pravděpodobností přikývnete.

Pokud tak učiníte, zde můžete najít několik tipů, co vás čeká a nemine. Usuzuji na základě vyprávění kolegů a známých a vlastní zkušenosti – účasti na třech polských svatbách.

Poláci berou svatby dost vážně. Záleží na tom, zda je rodina věřící či ne. Pokud ano, bere je ještě o to vážněji. Podmínkou před svatbou věřících například je, že všechny hosty musí objet a pozvat na svatbu osobně.

Častokrát na to potřebují několik víkendů, které celé věnují pouze objíždění příbuzných a známých a zvaní na svatbu. U každého posedí, něco málo pojedí, popijí a míří dál. Slyšela jsem i příběhy o tom, jak jedou ke svým kmotrům a kmotrám, které neviděli třeba dvacet let, a přesto je musí osobně navštívit a pozvat.

V porovnání s českými svatbami jsou polské svatby početnější – je pozváno více hostů. A všichni tito hosté se účastní jak obřadu, tak hostiny. Neexistuje varianta (nebo já jsem se s ní nesetkala), že by přátelé a kamarádi přišli až večer na párty a oběd se jedl pouze v kruhu rodiny.

Svatba se většinou koná v rodišti nevěsty nebo nedalekém okolí, často bývá do slavnostní lokality zajištěn autobus, aby hosté nemuseli řešit problémy typu parkování a zdržování se pití alkoholu.

Před mou první účastí na polské svatbě mi Krzysztof řekl, ať očekávám tři věci: jezení, pití a tanec. A přesně tak to probíhá.

Obřad se obvykle koná až v odpoledních hodinách, tak mezi 16:00 a 18:00, a může být různě dlouhý – obřad v kostele trvá tak kolem hodiny a světský je hotov za deset minut.

Po obřadu následuje přípitek a obdarování novomanželů chlebem a solí (dávají jim jejich rodiče). Poté hosté gratulují nevěstě a ženichovi a předávají dary. Pár často dopředu dává vědět, co by si přál, ale nejčastěji (tak jako u nás) se dávají peníze.

V pozvánce na svatbu bývá uvedeno, že místo květin, vín či bonboniér si novomanželé přejí čaj nebo něco úplně jiného. Čím dál tím častěji také peníze, které by hosté utratili za květiny a lahve alkoholu, novomanželé věnují na charitativní účely. Takže taková svatba je i malou dobročinnou sbírkou.

Musím říct, že vzhledem k celému svatebnímu businessu se mi tohle řešení hodně líbí a připadá mi inspirativní. Tím je u konce obřadní část a začíná párty.

V různém pořadí na ní určitě nesmí chybět taneční sólo ústřední dvojice, (choreografii nacvičují dopředu, mohou kvůli tomu chodit i na taneční předsvatební kurz), projev svědka/ů, poděkování novomanželů svým rodičům, krájení dortu, házení kytice nevěsty, házení (většinou) kravaty ženicha (dva jednotlivci, kteří chytili házené předměty, pak spolu tančí sólo), hudba, tanec a nějaká vedlejší zábava (např. fotobudka, barmanská show, kreativní dárek některého z hostů či příbuzných) a píseň „Sto lat“.

V překladu znamená sto let a její text zní: „Sto lat, sto lat, niech żyją, żyją nam. Sto lat, sto lat, niech żyją, żyją nam. Jeszcze raz, jeszcze raz, niech żyją, żyją nam. Niech żyją nam!“ (překlad: „Sto let, sto let, ať žijí, ať nám žijí. Sto let, sto let, ať žijí, ať nám žijí. Ještě jednou, ještě jednou, ať žijí, ať nám žijí. Ať žijí nám!“).

Tuto píseň nasuzují v průběhu svatby rozdivočené tetičky z třetích kolen nebo záludní kamarádi. Při jejím zpěvu by totiž novomanželé měli všeho nechat a líbat se. A právě z tohoto důvodu se vždycky najde někdo, kdo vytahuje z rukávu další a další sloky a chce, aby dvojice vytrvala a nepřestávala. Ostatní většinou soucítí s párem a zazpívají jenom jednu základní sloku.

Na pozadí všech zmíněných zábav probíhají další dvě hlavní činnosti, na které mě Krzysztof připravil – plnění žaludků a zatěžování jater. Jinými slovy hostina o mnoha chodech (alespoň předkrm, hlavní jídlo, první teplé jídlo cca kolem 22:00 a druhé teplé jídlo cca kolem 0:00 – to vše doplněno studeným barem, dortem, sladkým barem a nápoji dle chuti) a vodka.

Bez nadsázky vodka teče proudem a jedna lahev střídá druhou. Ačkoliv nejsem vůbec milovníkem alkoholu a jeho nadměrného pití, musím uznat, že jsem ani na jedné z oněch tří polských svateb, které jsem zatím navštívila, neviděla nikoho, kdo by se choval nějak nepřístojně, obtěžoval ostatní hosty nebo se kymácel po parketu.

Připadá mi, že Poláci prostě umí pít – ví, kolik snesou, což kvituji. Záleží určitě na tom, s jakými lidmi se člověk setká, ale já jsem zatím měla štěstí. Vodka je základním alkoholem, ale také se pije pivo a víno.

Den se změnil v noc a noc pomalu ustupuje ránu a polská svatba stále trvá (většinou až tak do 5:00 – 6:00 nedělního rána). Hosté samozřejmě podle potřeby odcházejí dříve, ale pro novomanžele „wesele“ končí až v brzkých ranních hodinách.

Někdy se povede, že druhý den ráno/dopoledne ještě někteří hosté zůstanou na snídani a konečně mají trošku možnosti promluvit s „paní a pánem“, jelikož předchozího večera se jim to skoro na 100% nepodařilo. Pomalu se všichni rozjíždějí do svých domovů, které bývají i hodně daleko, a svět se těší, neboť na něm přibila jedna nová manželská dvojice.

Zdroje:

Text: Sto lat

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *