Záležitosti

Polsko : Senegal

19. června hráli Poláci první zápas ve skupině na Mistrovství světa ve fotbale 2018. A byla to událost!

Nejen, že už přes měsíc obchody lákají kupující na předměty spojené s mistrovstvím, fotbalem a domácím týmem, teď se teprve začínají projevovat ty pravé fanouškovské rysy.

Musím bez nadsázky napsat, že to na mě včera udělalo dojem.

Nevím, zda jsem někdy byla přítomna tomu, že by někdo v tak velké (masové) míře něco prožíval. Ano, my máme hokej, nebo fandíme olympionikům, ale tady jsem včera byla svědkem skutečně silného národního ducha, kterého si z Čech úplně nepamatuji (tedy kromě Nagana samozřejmě!!).

Začalo to tím, že hned ráno v kanceláři typu open-space kolega P s kolegyní M vyvěsili polskou vlajku, aby byla ta správná nálada. Celý den se pak po chodbách nesly různé hlášky týkající se nadcházejícího zápasu a kolem čtvrté se začala kancelář radikálně vyprazdňovat, jak se všichni přesouvali buď domů, nebo do fanouškovských zón.

Kolega P s kolegyní M byli tak vzrušení, že se jejich entuziasmu téměř nedalo odolat.

Převlékli se, P se zabalil do svého „vlajkopláště“ (vlajka, která má rukávy a dá se obléci!!), M si nasadila věneček v národních barvách a vyrazili na národní stadion, kde se utkání promítalo. Poprosila jsem kolegu P, aby mi tam něco vyfotil.

Já sama jsem se těsně před začátkem zápasu zašla podívat do fanouškovské zóny na Placu Europejskim, na němž jsem v životě neviděla tolik lidí. Mnoho z nich v dresech (ačkoliv na fotce to tak nevypadá, jak jsem teď zjistila), s vlajkami, pomalovanými tvářemi nebo prostě jen ve variaci na červenobílou.

Bylo pro mě fascinující, že i ženy kancelářského vzhledu dokázaly mít červený kostýmek s bílou halenkou, bíločerveně puntíkované šaty a tisíce dalších různých modelů.

Já jsem byla na 17:30 objednaná ke kadeřníku, ale musím říct, že kdybych tam bývala nešla, asi bych chvíli jen tak mezi fanoušky okouněla, protože to mělo všechno takovou nadšenou atmosféru plnou naděje, očekávání a vzrušení. A zřejmě díky velkému množství lidí se nálada přelila i trochu na mě.

Ještě když jsem z fanouškovské zóny odcházela, se k ní hrnuly další a další davy (tam kde většinou kolem páté hodiny všichni chodí opačným směrem – z práce – se včera hnali lidé na Plac Europejski).

Další fanoušky jsem viděla v metru, či postávat před zahrádkami restaurací, jež na televizi také promítaly utkání. Kdekoliv jinde bylo nezvykle pusto.

Dá se jednoznačně prohlásit, že zápasem žilo celé město.

Síla…

Škoda jen toho výsledku… Dnes chtěl kolega P v práci vyvěsit černý prapor a celý den měl náladu pod psa. Hlavu vzhůru, P, vždyť to byl teprve první zápas!

PS: Děkuji touto cestou kolegovi P za fotky z národního stadionu a svolení je zde opublikovat.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *