Cesta za snem

Asi jako každá správná cesta je i ta moje současná roubená velkým množstvím čekání. Příprava předprodeje trvá déle, než jsem předpokládala. Ano, je to určitě způsobeno i mnou, čerpala jsem týden dovolené, při níž jsem se knížce nevěnovala, a teď jsem si ještě ke všemu uhnala ústřel zad, tudíž se sezení u počítače, vymýšlení popisků a odpovídání na maily stalo pro určitou chvíli nesnesitelným. Teď už je mi ovšem lépe, proto se s vámi mohu podělit o své současné dojmy.

Celkem dlouho nám trvalo určit prodejní cenu knihy, protože – jak to tak vypadá – napsala jsem ji relativně rozsáhlou a kvůli tomu jsou i všechny náklady vyšší. Musela jsem slevit i ze své půdovní představy, že bude v pevných deskách s přebalem. Nakonec zůstanou tedy jen ty pevné desky, s přebalem jsem se kvůli ceně musela rozloučit. Doufám, že se nám tedy podařilo vymyslet takovou variantu, která skloubí o malinko nižší náklady stále ještě s mou spokojeností ohledně vzhledu knihy.

Kromě toho samozřejmě řešíme i drobnosti kolem předprodeje (nejrůznější popisky, marketingové texty pro předprodej apod). Také se snažím nějak připravit na crowdfundingovou kampaň a případně najít sponzora, který by chtěl výrazněji vznik knížky podpořit, ale k tomu nejsem zrozená. Nejde mi to a necítím se v této sféře pohodlně. Snad se nakonec podaří kampaň zrealizovat a peníze nasbírat! Moc bych si to přála…

Vypůjčím si křesťanské podobenství, protože na mé cestě k cíli budou nastávat také určitá zastavení. Nevím, kolik jich bude a rozhodně nebudou tak bolestivá jako ta Kristova, ale ona paralela o putování k cíli – i když ten můj by měl být radostný a přinášející naplnění, se mi líbí. Moje přesvědčení, že dobré výsledky nejsou zadarmo, ale musí se na nich pracovat a bít se za ně, se objevuje i zde – při přípravě knížky. Po úvodním článku se mi sešlo několik dotazů, jak to bude dál, proto chci dnes stručně shrnout, co mě v nejbližší době čeká.

V tuto chvíli ladíme s Pointou smlouvy a domlouváme se na materiálech do předprodeje/crowdfundingové kampaně. Jakmile budou podklady připravené a smlouvy podepsané, bude se moci spustit předprodej, který bude trvat 30 dní. Pokud se za tyto dny nepodaří nasbírat cílovou částku, akce tím končí – peníze se vrátí štědrým přispěvatelům v plné výši a knížka se realizovat nebude. Pokud by se ovšem peníze nasbírat podařilo, vyrazíme z přístavu na širé moře. V tu chvíli již bude jisté, že knížka vyjde. Bude jen otázkou času, jak dlouho na jejích úpravách budeme s kolegy pracovat a jak dlouho bude trvat její výroba. Ale jelikož se i já celý tento proces učím, nedokážu předvídat, jestli se neobjeví ještě cosi, o čem nemám teď ani potuchy. Doufám ovšem, že by se tak jako tak podařilo knížku vydat ještě letos. Uvidíme tedy, kolik dalších zastavení je před námi.

Když už máme ten covid a cestování bylo odročeno na neurčito, rozhodla jsem se vydat na poněkud jinou cestu. Nebo, přesněji řečeno, na té cestě už několik let jsem, jen v poslední době se začíná stále více a více krystalizovat a měnit z cesty soukromé, niterné a intimní v cestu veřejnou. Možná někteří z Vás vědí, že od malička cítím jakési vnitřní puzení k umělecké tvorbě a prezentaci, jež jsem si nejprve kompenzovala dětskými hudebními a dramatickými aktivitami v ZUŠ, na výtvarce, mažoretkách a dokonce i chvíli v pěveckém sboru (to byl omyl!). Ani později mě touha něco tvořit a popouštět uzdu fantazii neopustila, jen se různě transformuje. Někdy mě uspokojí upečení perníku, vyfocení kavárenské fotky, jindy je třeba něco napsat. A jelikož ke slovům jsem měla vždycky asi nejblíž, nacházím v nich možnosti, jak z ničeho vytvořit něco. Pouze na základě mozkové činnosti. Není třeba vzít do rukou jehlice a uplést svetr, naopak, slova lze splétat jednoduše a hned z nich něco je. Někdy to stojí za to, jindy nikoliv, ale pocit zadostiučinění nastupuje vždycky. Proto jsem se vrhla do psaní blogu a proto jsem se pustila i do psaní knížky.–—–—–—

Ano, napsání knížky se stalo mým snem. Dočetla jsem se, že vyžaduje píli a disciplínu – vlastnosti, které mi nejsou cizí. Vrhla jsem se do toho tedy po hlavě. Téměř o čtyři roky později mám v šuplíku, který se v dnešní době změnil na počítač, hotové čtyři rukopisy. Napsání knížky se tedy podařilo, ale já jsem se rozhodla svůj sen předefinovat, nebo upřesnit. Napsat knížku jsem sice zvládla, ale nikdo o tom neví, a tak to trochu ztrácí smysl.

Nastal tedy čas učinit kroky vstříc jejímu vydání. Po oslovení několika vydavatelství a jejich zpětné vazbě jsem se rozhodla zkusit štěstí na webu pointa.cz, který začínajícím spisovatelům poskytuje profesionální podporu a poradenství a formou crowdfundingu jim pomáhá s vydáním jejich dílek. Bude třeba jít s kůží na trh! To, co jsem si tvořila sama pro sebe, co ve mně klíčilo a zrálo, až se již zralé přelilo na papír, se nyní stane věcí veřejnou. Zároveň se toho bojím, ale zároveň toužím dotáhnout tento sen do konce a uvidět své jméno na titulní stránce knihy, již bude možno vzít do ruky, prolistovat ji, přivonět si ke stránkám s vytištěnými písmeny, která kdysi dlela pouze v mojí hlavě. Aby se mi podařilo přetavit soubor ve wordu v opravdovou knihu, čeká mě ještě řada úkolů a snažení, proto budu potřebovat veškerou podporu svých věrných čtenářů i jejich kamarádů.

Pomůžete mi s uskutečněním mého snu?

Skoro mamy covid i podróżowanie zostało zawieszone, zdecydowałam, że się wybiorę na trochę inną podróż. Albo, bardziej precyzijnie, jestem już na tej podróży od kilku lat. Tylko ostatnio coraz bardziej się przejaśnia i z drogi prywatnej, nawet intymnej staje się publiczną. Niektórzy z was możno wiedzą, że już od kiedy byłam dzieckiem odczuwałam jakieś pchnięnie do tworzenia artystycznego, które na początku uspokajałam dzieciecymi działaniami w szkole muzycznej, w zajęciach dramatycznych lub będąc mażoretką. Przez chwile nawet śpiewałam w chorze (co było błędem!). Pragnienie coś wytworzyć i pozwolić swojej wyobraźni, żeby poszła swoimi torami, nie przestało mi towarzyszyć nawet póżniej – tylko to pragnienie się zmienia, modyfikuje i rozwija. Czasami wystarczy upiec piernik, czasami zrobić fajne zdjęcie w kawiarni i czasami coś napisać. Skoro do słów miałam zawsze najbliżej, ciągle w nich znajduje możliwości stworzenia czegoś z niczego. Tylko na podstawie czynności mozgowej. Nie trzeba drutów jak do zrobienia szaliku, słowa prościej jest połączyć i już jest wynik. Gorszy lub lepszy, ale satysfakcja zawsze nastąpi. Dlatego zaczęłam prowadzić bloga i dlatego także zaczęłam pisać książkę.

Tak, napisanie książki zostało moim marzeniem. Czytałam gdzieś, że wymaga konsystencji oraz dyscypliny – cech, które nie są mi obce. Weszłam w to więc z rozpędem i prawie cztery lata póżniej mam w szufladzie (obecnie raczej w komputerze) cztery rękopisy. Napisać napisałam, jednak zdecydowałam przedefiniować lub dostosować moje marzenie. Napisać książkę jest fajne, ale jeżeli nikt o tym nie wie, to trochę bez sensu.

Więc idzie pora, żeby wydać tę książkę. Po sugestii z wydawnictwa spróbuję skorzystać z strony internetowej pointa.cz, gdzie pomagają początkującym pisarzom, wspierają je i podpowiadają w jakim kierunku pójść. Także organizują crowdfundingową kampanię, żeby zebrać pieniądze potrzebne do wydania książki. Będę musiała iść ze skórą na targ, jak mówimy w Czechach! To, co wytworzyłam dla siebie, co we mnie rośło i dojrzewało, żeby już dojrzałe przenieść się na papier, zostanie teraz rzeczą publiczną. Boję się, ale jednocześnie bardzo pragnę dobiec do końca i zobaczyć swoje imię na okładce książki, którą będzie można wziąć do ręki i powąchać zapach wydrukowanych liter, które kiedyś mieszczyły się tylko w mojej glowie. Żeby z pliku w wordzie została książka, brakuje jednak jeszcze dużo, dużo zadań dla mnie i dużo starań. Dlatego będzie mi potrzebne wsparcie nie tylko od was, moich czytelników, ale także od waszych znajomych i przyjaciel.

Wiem, że to wielka prośba – zwłaszcza że książka będzie po czesku, ale pomożecie mi ze spełnieniem mojego marzenia?

4 komentáře

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Secured By miniOrange