Úvodní slovo

Češkavevaršavě se od února 2019 vrátila zpět do Čech. Ve Varšavě však zanechala velký kus svého srdce, protože dostála oficiálnímu varšavskému reklamnímu sloganu: „Zamiluj se do Varšavy.“ Doufá, že i nadále bude mít možnost do Varšavy přijíždět a bude se tam už navždy cítit jako doma nebo ještě lépe.


Ať tak, či tak, na pořadu dne se objevila nutnost zamyslet se nad budoucností blogu. Nechce se mi přestat ho psát, a tak se pokusím jen mírně změnit jeho obsah. Pokud mi bude dáno, chtěla bych zde zveřejňovat příspěvky o místech v Česku nebo v Praze a zprostředkovávat tak svým polským čtenářům tipy na poznávání u jejich jižních sousedů – a těm českým pak možná připomenout, že i doma je hezky. Nevím, zda bude tento formát fungovat a zda budu mít dostatek podnětů, proto bych vás chtěla přivítat v jakési pokusné fázi.


Název blogu a svou identitu „Češkavevaršavě“ nezměním, protože ačkoliv nejsem fyzicky ve Varšavě, ještě to neznamená, že tam není můj duch či srdce…


Děkuju Ti, Varšavo, žes mě přijala láskyplně do své náruče, do níž se chci vracet!!!


Češkavevaršavě jest od lutego 2019 z powrotem w Czechach, w Warszawie jednak zostawiła dużą część swojego serca, bo uległa jej uroku i „Zakochała się w Warszawę” dokładnie tak, jak proponuje oficjalny slogan miasta. Dlatego ma nadzieję, że jej się uda do Warszawy wracać i zawsze czuć się tam jak w domu albo nawet lepiej. 


W każdym razie, pojawiło się pytanie, jaką będzie przyszłość jej bloga. Skoro mi się na razie nie chce rezygnować z jego prowadzenia, spróbuję po prostu trochę zmienić jego treść. O ile mi się uda, zamierzam pisać o różnych miejscach w Czechach lub w Pradze i w taki sposób może polecić moim polskim czytelnikom coś do odwiedzienia u ich południowych sąsiadów. Czescy goście z kolei mogą sobie przypomieć, że w Czechach/Pradze jest też ładnie. Nie jestem pewna, czy ten format będzie działał i czy będę miała wystarzająco bodźców, więc zapraszam do fazy próbnej mojego bloga.


Nazwy oraz swojej tożsamości „Češkavevaršavě“ nie zmieniam, bo aczkolwiek mnie nie ma fizycznie w Warszawie, to w cale nie oznacza, że mojej myśli i serca też tam nie ma…


Bardzo Ci dziękuję, Warszawo, że przytuliłaś mnie tak mocno i czule w swoich ramionach, do których pragnę wracać!!


Leden 2017 (Původní úvodní slovo)

Motivace

Začínám svůj blog v době, kdy již je instituce blogu pomalu passé, profesní blogeři už mají téměř desetiletou praxi a v blogování jsou dávno udělovány ceny…

Myšlenka vlastního blogu už mě nějakou chvíli provází, ale doposud jsem se bála. Asi se to v dnešní době může jevit směšné, ale pořád mě trápilo následující dilema: kdo bude publikem/čtenářem mého blogu? Nedělám si ambice získat miliony čtenářů (už jen díky tomu, že prvotním jazykem mého blogu bude čeština), a proto jsem si kladla otázku – pro koho to budeš psát? Pro sebe? Pokud ano, pak se mi jevilo poněkud zbytečné uveřejňovat myšlenky, které mám tak jako tak v hlavě, na internetu. A kdo jiný by mohl mít zájem číst to, co já napíšu? … No, a to je právě to dilema, kvůli němuž jsem založení blogu odkládala.

Nicméně ve mně stále hlodal pocit, že bych se chtěla nějak vyjádřit. A jelikož bohužel nemám žádný umělecký talent, nápad vlastního blogu mi připadal šikovný.

Nebyla bych ovšem bývala začala, kdyby mě přítel nepřesvědčil o tom, že rčení: „Začít není nikdy pozdě.“ není jen obyčejným klišé, nýbrž hlubokou pravdou, kterou bych si přála se řídit.

A tak … voila … je zde můj blog!!!